Boj za začlenění

Rodiče směrovali Dulce v pubertě k tomu, aby si vybrala nějakou volnočasovou aktivitu. Zkusila všechno od plavání po zumbu, ale nic ji nějak extra nezaujalo. Až si pak jednou zkusila tátovy boxerské rukavice…

A teď je z ní profesionální boxerka. Jen největší boje nevede v ringu, ale ve čtvrti Tacubaya v Mexico City. Trénuje v klubu TRASO, kde se jednou týdně konají boxerské hodiny propojené se skupinovými terapiemi a vzdělávacími workshopy. Vydala se touhle cestou, aby mohla bojovat proti násilí v komunitách, nedostatku prostředků a marginalizaci.

„Když děti mají špatnou náladu nebo cítí frustraci, vybijí si to na pytli nebo v ringu při tréninku,“ vysvětluje Dulce.

Dulce musela nejdřív přemluvit tátu, aby ji nechal boxovat. Zapsala se a za týden už stála v zápasovém ringu. Její soupeřka se ji snažila zastrašit tím, že ji hned na začátku srazila na zem.

„Stoupla mi na nohu a strčila do mě, takže jsem jak široká tak dlouhá padla na podlahu,“ vzpomíná.

Byl to nepříjemný pád, ale Dulce vstala, otřepala se a bojovala jako lvice, dokud nezaznělo zvonění. Když došla do svého rohu, trenér ji řekl, že vyhraje. A tahle motivace zafungovala. Svou soupeřku knokautovala. Získala si tím pověst nejtvrdší bojovnice v klubu. Její pracovitost byla přímo nakažlivá a lidé si jí začali všímat.

„Všichni se mě ptali, jestli nechci trénovat. Chvíli jsem o tom přemýšlela a pak si řekla, že to zkusím. A dopadlo to tak, že mě to strašně baví.“

Dulce v TRASO netrénuje budoucí boxerské šampiony, spíš jen dětem ukazuje možnosti a dodává jim sebevědomí, aby se jim dařilo v běžném životě.

Boxerské základy pomáhají s utvářením osobnosti, houževnatostí a odhodláním a těží z nich zejména dívky.

„Silní nemusí být jen kluci, holky můžou dělat úplně stejně těžkou práci. Už to není jak za starých časů.“