Základy udržitelného designu bot

Hledání designu, který bude šetrnější k prostředí naší planety, je v mnohém jako let na Mars. V sázce je hodně. Zdroje jsou omezené. Cesta je nezmapovaná. Je to prostě mise plná dobrodružství.

„Představ si nás všechny uvnitř vesmírné lodi ve skafandrech. Ten můj je z fialového sametu,“ říká návrhář bot Nike James Zormeir. „Říkáme si: ‚Sakra, čeká nás hodně dlouhá cesta.‘“

Zormeir tuhle obraznou loď pilotoval společně s vynalézavou posádkou dalších inovátorů, se kterou vytvořili projekt Space Hippie – kolekci tenisek, u kterých tvoří čtvrtinu až polovinu váhy recyklované materiály. Tahle kolekce vydaná v létě 2020 vydláždila cestu nové éře udržitelnosti ve společnosti Nike – a doufejme, že i ve světě.

Tým designerů měl ambiciózní cíl – vytvořit botu s nulovou uhlíkovou stopou. Takový úkol vyžadoval inovativní myšlení v každém kroku. Uhlíkovou stopu se nakonec podařilo snížit o víc než 70 procent (k tomu se ještě vrátíme). Na nulu se tým nedostal.

Ale to je v pořádku. Konečný výsledek byl sice pro tým důležitý, ale svoji váhu mají i poznatky a údaje nasbírané během projektu.

Aby všechny ty informace získali, museli členové týmu přistupovat k práci s otevřenou myslí. „Nikdo z nás do toho projektu nešel jako expert na udržitelnost,“ říká designérka Haley Toelleová. „Od začátku do konce jsme řešili stále nové otázky.“

I ty máš nejspíš nějaké otázky. A protože do řešení klimatické krize se musíme zapojit všichni, rádi se s tebou podělíme o pět zásadních věcí, které nás projekt Space Hippie o udržitelnosti naučil – a které využijeme při všech budoucích experimentech.

O udržitelnosti mluví všichni od výrobců oblečení, přes automobilky až po pěstitele kávy. Co to ale vlastně je?

Definovat ji je těžké, protože nejde jednoduše říct, že tyhle věci jsou „udržitelné“ a tamty ne. Do hry vstupuje celá řada faktorů – výrobní materiál, výrobní proces, způsob dopravy atd. Udržitelnost má proto spíš charakter spektra.

„Existuje spousta způsobů, jak ji měřit,“ říká Toelleová. „Například z pohledu spotřeby vody, uhlíkové stopy nebo pracovních procesů. Nejen pro zákazníky, ale i pro designéry je snadné ztratit orientaci v tom, na co se vlastně zaměřovat.“

Proto bylo pro tým pracující na projektu Space Hippie klíčové vytyčit si co nejdřív jasný cíl. Rozhodli se zaměřit na eliminaci uhlíkové stopy. Noah Murphy-Reinhertz, hlavní projektový designér vysvětluje, proč právě tahle volba:

„Jsou dvě věci, které můžeme [jako společnost] dělat: vypouštět do ovzduší míň uhlíku a absorbovat atmosférický uhlík,“ nastiňuje ve zkratce možnosti řešení klimatických problémů. „Musíme dělat obojí. Ale to první dokážeme už dnes.“

Přemýšlíš, jak s tím vším souvisí uhlík? Ať už vyrábíš nejmodernější polovodiče, nebo jenom zapínáš toastovač, využíváš přitom nejspíš energii z fosilních paliv bohatých na uhlík. Emise skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý (CO2), které jejich spalováním vznikají, zadržují sluneční teplo v atmosféře a jsou proto hlavními viníky klimatických změn. Určité množství CO2 v atmosféře je sice přirozené a prospěšné (pro zajímavost: bez skleníkového efektu by Země byla obří ledovou koulí), ale jeho enormní množství, které lidstvo za posledních 200 let vyprodukovalo, s přirozenou rovnováhou pořádně zamávalo.

Přestože se našemu týmu nepodařilo (prozatím) snížit uhlíkovou stopu na nulu, dosáhl model Space Hippie „04“ na hodnotu 3,7 kg CO2e (ekvivalentu oxidu uhličitého, což je standardní jednotka pro měření uhlíkové stopy). Pro představu, při výrobě jednoho páru těchhle bot se do ovzduší vypustí stejné množství CO2, jako při ujetí 14,7 km autem nebo při nabití 472 smartphonů.

Vzhledem k tomu, že při standardní výrobě bot vzniká víc než trojnásobné množství (studie institutu Massachusetts Institute of Technology uvádí 12,5 kg CO2e), byl Space Hippie velkým krokem správným směrem. Jak to náš tým dokázal?

Uvědomujeme si, že lví podíl (víc než 70 procent) na uhlíkové stopě společnosti Nike mají materiály, které používáme.

Tým Space Hippie mohl naštěstí stavět na výsledcích našeho dosavadního vývoje udržitelných materiálů. K těm patří například materiál Flyknit – inovace představená značkou Nike v roce 2012, která snižuje dopad na životní prostředí díky vysoce funkční konstrukci z vláken recyklovaného polyesteru.

„Vezmeme plastovou láhev, rozdrtíme ji, roztavíme a pak ji znova extrudujeme – získáme tak v podstatě nový polyester,“ popisuje Murphy-Reinhertz běžný výrobní proces základu pro materiál Flyknit. To zní skvěle, ale má to jeden háček: „Tenhle proces vyžaduje spoustu tepla a energie.“

Znamená to, že v rámci spektra udržitelnosti produkuje Flyknit míň uhlíku než většina ostatních materiálů na výrobu bot. Ale stále ho produkuje. Náš tým nicméně objevil příležitost k dalším inovacím – rozhodl se nahradit polovinu recyklované polyesterové složky materiálu Flyknit odřezky z výroby triček.

„Necháváme [odřezky triček] projít procesem, který hodně připomíná drcení dřeva,“ vysvětluje Murphy-Reinhertz. „Energetická náročnost je velmi nízká. Není tam žádný ohřívač, žádný velký hydraulický lis. Pak vezmeme nadrcenou hmotu a spojíme ji s extrudovaným materiálem z plastových lahví.“

Nový hybridní materiál dostal název Space Waste a jeho ekologický potenciál je veliký. „Díky tomuhle vláknu jsme dosáhli 70procentního snížení uhlíkové stopy v porovnání s klasickým recyklovaným polyesterem,“ říká Murphy-Reinhertz. „Tenhle krok přispěl k celkovému úspěchu největší měrou.“

Díky vláknu Space Waste dosáhl tým výrazného snížení uhlíkové stopy na svršku bot. Aby se ale přiblížili nulové hodnotě, byla zapotřebí další vylepšení.

„Jeden z našich spolupracovníků už delší dobu experimentoval s pěnou Crater,“ říká Toelleová v souvislosti s řešením, které mělo mít asi desetinový podíl materiálu Nike Grind – gumových odřezků z procesu výroby bot – v podobě plniva obaleného pěnami na olejové bázi, tvořícími většinu podrážky. „Snažili se, aby bylo celistvější, a ono to dost překypovalo.“

Ale protože cílem týmu Space Hippie byla hlavně a především udržitelnost, byl pokrok v tomhle směru důležitější než dokonalý vzhled. „Vznikl díky tomu tenhle bláznivý design, který jsme se rozhodli nezdokonalovat, ale přijmout.“ vzpomíná Toelleová.

Zormeir dal funkčnosti přednost přede vším. „Nikdy jsem nebyl fanouškem toho, čemu říkám fetiš průmyslových designových úprav. Takže jsem byl nadšený, když jsme řekli: ‚Ne, drsnost je součástí našeho konceptu radikální transparentnosti. Space Hippie prostě budou esteticky vybočovat.‘“

Mít jedinečnou vizi je jedna věc. Ale aby ji náš tým přeměnil na realitu, bylo nutné přizvat další odborníky.

„Samotná pěna Crater má ‚nedokonalosti‘ kvůli plnivu Nike Grind,“ říká Zormeir. „Říkám tomu ‚dortík s duhovým sypáním‘.“

„To bylo v rozporu se vším, co se učí o kvalitně vyrobených botách,“ říká Toelleová a má přitom na mysli týmy kontroly kvality v partnerských továrnách společnosti Nike, kde „nedokonalosti“ obvykle znamenají stopku. „My jsme ale řekli, že nám se wabi-sabi povaha těch materiálů vlastně líbí. Nedokonalosti jsou součástí jejich osobitosti a jsou odrazem snahy o redukci odpadu. Prosím nevyhazovat!“

Když výrobní partneři pochopili, že nekonvenční vzhled je součástí úsilí o redukci uhlíkové stopy, nechali se tím pozitivním přístupem nakazit – někdy až extrémně.

„Jeden z našich továrních vývojářů v Koreji si pořídil tetování Space Hippie,“ říká Zormeir. „A já si každopádně taky nechám jedno udělat.“

„To jméno byl nejdřív jenom takový vtípek,“ říká Zormeir o názvu Space Hippie. „Ale chytlo se to. A stalo se to součástí naší mantry: Když je to nuda, tak to není Space Hippie.“

Název inspirovaný vesmírným průzkumem ve stylu ISRU (využívání místních zdrojů) a ekologickou filozofií ze 70. let dal týmu víc než jen směrodatný slogan. Z kosmického stylu a hodnot se stal způsob života.

„Fanny, kolegyně z týmu, jednou někomu řekla: ‚Prostě to namarsuj‘,“ vzpomíná Zormeir. „Jako v těch filmech, kdy je někdo na Marsu a má jenom lepicí pásku a kusy plastu...“

„A musí si s tím vystačit,“ pokračuje Toelleová. „Práce na těchhle botách byla od začátku zábava.“

Týmoví parťáci si navzájem lepili poznámky se smajlíky a pozitivními vzkazy, jeden druhého hlasitě povzbuzovali přes celé hlučné průmyslové pracoviště a v týmu fungovala dobrá nálada, motivace a spolupráce.

„Bylo to jako být na vesmírné stanici, kde záleželo na práci každého člena,“ říká Toelleová. „Jako bychom nepracovali jenom na designu, ale na životně důležité misi.“

Dalo by se to shrnout tak, že je důležité být optimista, ale zároveň si uvědomovat naléhavost klimatických problémů. Neignorovat špatné zprávy o nich, ale spíš se ptát, co s nimi uděláme. „Pokud nemáte pozitivní vizi do budoucnosti,“ říká Murphy-Reinhertz, „jak můžete čekat, že se k vám někdo připojí?“

„Pravé kouzlo při objevování různých způsobů výroby boty je v tom, co dalšího vám nový postup umožní,“ říká Murphy-Reinhertz. „U Space Hippie jsme se dostali na úplně novou úroveň sdílení informací a týmové práce.“

„Tyhle typy projektů by neměly být přísně tajné,“ vysvětluje Toelleová. „Měly by lidem předávat pocit, že něco dokážou.“ Společnost Nike začala zveřejňovat poznatky z oblasti udržitelnosti v návodu k cirkulárnímu designu zpřístupněném online v roce 2019, který pomáhá inovátorům z různých oblastí při rozhodování. Takový přátelský duch sdílení se rozmáhá – v celém našem oboru i uvnitř naší společnosti.

„Začali jsme dostávat reakce od lidí z celé společnosti, a to tak nějak zdola,“ říká Toelleová a vzpomíná na osobní rozhovory před COVID-19. „Máme v konferenční místnosti takovou skříňku s marockými koberečky, a tak jsme dělávali designové porady, kde všichni seděli na podlaze.“

Zormeirovy schůzky jsou ty nejlepší. „Pustil nám nějakou zvláštní meditační hudbu a říká: ‚Pojďte, posaďte se na marocký kobereček.‘ V rozprašovači je vůně vánku. A teď když jsou všichni uvolnění, tak si můžeme pěkně na rovinu popovídat.“

Energie spolupráce proudila oběma směry a nápady šetrné k Zemi začaly pronikat do dalších týmů. Už i klasické kousky, jako Nike Air Force 1, dostávají mezipodešev s pěnou Crater. A plátěný svršek bot Jordan 1 High využívá technologii Space Waste.

Tenhle haló efekt se určitě rozšíří i za brány sídla Nike. Zormeir vidí u těchhle produktů příležitost k pozitivní diskusi. „Když se někdo podívá na tvoje tenisky a zeptá se: ‚Ty jo, co to je?‘, je to pro něho jedinečná příležitost dozvědět se od tebe něco o udržitelnosti.“

Toelleová s tím souhlasí: „U inovací často není cílem jenom navrhnout úžasnou botu, ale vyprávět příběh, inspirovat lidi – a bota k tomu je nástrojem.“