Rivalky v ringu, kamarádky mimo něj

V nenápadném boxerském klubu v Šanghaji si učitelky, manažerky, mámy v domácnosti i jiné profese šněrují boty a ovazují ruce. Vstupní prostor lemují sexy růžové jednoruční činky a nepřehlédnutelné boxerské rukavice. Zvuk rukavic bušících do pytlů ladí s povzbuzujícím rytmem hlasité elektronické hudby. Mezi stěnami ženského boxerského klubu Princess se nese smích. Jeho členky vtipkují, pak vstupují do ringu.

Boxerský klub funguje jako komunita bojovnic, které sem začaly chodit, aby si daly pořádně do těla, ale staly se z nich kamarádky. I když box jenom málokdo považuje za kolektivní sport, tohle místo a tyhle ženy dokazují, že tomu tak není: Společně trénují, aby si dodaly sebevědomí, zvýšily svoji fyzickou i psychickou sílu a aby daly všem nevěřícím Tomášům levý hák na dobrou noc.

Klub zahájil svoji činnost v pronajatém tanečním studiu v roce 2010. Založila ho Kung Ťinová, která zpočátku hledala prostor, kde by si s hrstkou kamarádek mohla zaboxovat. Teď je ženský boxerský klub Princess zcela zavedeným šanghajským klubem, který disponuje dvěma tělocvičnami, desítkou trenérek a stovkami členek.

Ženy, které se setkávají několikrát týdně ve skupinách po 10 až 15, si mezi sebou vytvořily vztahy, které překračují hranice boxu. „Jsme jako rodina,“ vysvětluje Kung Ťinová, která si poprvé navlékla rukavice ve 12 letech. Podporu našla u svého táty, který v mládí také boxoval. O šest let později začala boxovat profesionálně a teď, ve svých 32 letech, má pořád síly na rozdávání.

Mezi její svěřenkyně patří i Chan Pej-jingová, která se nedávno ze studentky stala trenérkou na částečný úvazek, a Čung Čengová, která s týmem trénuje dvakrát týdně už čtyři roky. Společně s ostřílenými veteránkami týmu Princess Ke Fang-sinovou a Tu Ťing-ťingovou hovoří o tom, že se mladé Číňanky staví proti zažitým představám, aby mohly vytvořit nové.

Mluvíme o vztazích v boji, knockoutech a energii.

Kung Ťinová: Mužské pojetí boje se mnohem víc soustředí na sílu a tvrdost. Ženy ale víc zajímá technika, přesnost a správná strategie. Když jsem byla ve skupině s chlapy, měla jsem pocit, jako bych musela dokazovat, co ve mně je. Chtěla jsem trénovat s dalšími ženami, dřív jsme ale neměly prostor, kde bychom si mohly zatrénovat. Takhle to začalo.

Chan Pej-jingová: V Číně moc ženských boxerských klubů není. Dokonce si myslím, že když jsme začínaly, byly jsme jediné. Princess pro nás znamená bezpečné místo, kde si můžeme zatrénovat bez starostí, že z nás někdo vymlátí duši.

Čung Čengová: Užívám si osobní atmosféru tréninků v malé skupině mých blízkých kamarádek i vysokou úroveň ženských trenérek, které chápou, odkud člověk pochází.

Kung Ťinová: [Smích] Vím, že růžovou nemusí každá. Já ji mám ráda. Neznamená to ale, že ryze ženská tělocvična musí být růžová.

Kung Ťinová: Opravdu se navzájem podporujeme. Když holky z týmu bojují, fandíme jim a povzbuzujeme je: „Pchu lin ťia-jou!“ [„Pchu lin“ jsou první dva znaky čínského jména klubu a tvoří první část transliterace slova „Princezny“. „Tia-jou“ zase znamená něco jako „přidat šťávu“ ve fandicích heslech „Do toho!“ nebo „Jedeme!“]. Celá tělocvična se zpravidla doslova otřásá naším hlasitým povzbuzováním.

Chan Pej-jingová: Naučila jsem se tu týmové práci a toleranci. I když jsme v ringu každá sama za sebe, máme trenérku a kamarádky, které s člověkem trénují. Je to vážně týmový sport. Jasně, pohled na pěst, která mi letí do obličeje, působí trochu děsivě, ale s trochou cviku a týmové práce se naučíš, jak správně na to.

Kung Ťinová: Tady jsem se naučila, jak být statečná a nezávislá. Box neznamená pouštět se bezhlavě do boje, ale být schopná umět se za sebe porvat.

Čung Čengová: Když jsem s boxováním začínala, byla jsem nervózní a myslela jsem jenom na vítězství. Ale s postupem času jsem se naučila, že box zahrnuje i respekt vůči soupeřce, když na ni použiju všechno, co jsem se s kamarádkami natrénovala, a že do toho dám všechno.

Kung Ťinová: Staly se z nás dobré kamarádky. Povídáme si při rozcvičkách a po tréninku spolu často chodíme na večeře. Většinou se navzájem známe hodně dlouho a navázaly jsme mezi sebou hodně přátelské vztahy.

Chan Pej-jingová: V ringu bojujeme jako nepřátelé, ale mimo ring jsme mnohem víc než jenom členky stejného týmu. Stěžujeme si na svoje šéfy nebo kolegy na skupinových chatech. Box nás zbavuje stresu a to nás spojuje. A když se některá dostane do problémů, v osobním i profesním životě, má za sebou neuvěřitelnou podpůrnou síť, která jí vždycky ráda pomůže.

Ke Fang-sinová: Když jsem před šesti lety začínala, nebylo moc žen, které by chtěly box vyzkoušet. Ale s postupem času sem chodí a zůstává tu napořád víc a víc holek. Znamená to, že si pomocí boxu pořád víc žen uvědomuje, jakou mají sílu.

Tu Ťing-ťingová: Roste počet lidí, kteří začínají box vnímat i jako ženský sport a přestávají si ho spojovat výhradně s brutalitou. V naší síle je i krása.


Po tréninku Kung Ťinová sundává rukavice a odmotává bandáže chránící klouby. Přibíhá její corgi Wu-kchung a skáče radostí. Ona si ho bere na kolena, pak ho obrací na záda a pořádně ho podrbe na bříšku. Kolem nich se srocují ostatní holky a smějí se. Jsou to ty samé ženy, které do boxerského studia o pár hodin dříve vstoupily. Podle jejich výrazů má ale člověk pocit, jako by se v nich něco proměnilo. Během série boxerských kol se viditelně propojily s tou silou, o které mluvila Tu Ťing-ťingová. teď jsou připravené porvat se se vším, co jim život hodí do cesty. Velký zápas, schůze představenstva, špatný den: Uhnout, odrazit ránu, protiútok – KO.