Zeptej se trenérky: Jak si mám udržet motivaci při domácím tréninku?

Vážená trenérko,

jsem ve třetím ročníku střední školy a už od prváku hraju v basketbalovém týmu na pozici rozehrávače. Vždycky jsem byl typ hráče, který čerpá energii od svých spoluhráčů – při zápasech, tréninku, a dokonce i při cvičení. Letos, kdy jsme nemohli trénovat společně, jsem ale úplně ztratil motivaci. Dřív jsme hrávali s bráchou jeden na jednoho, ale loni odešel na vysokou a teď jsem na všechno sám. Když nepočítám, že si občas u domu zastřílím na koš, tak jsem celé měsíce na míč prakticky nesáhl. Už se ani nedokážu odhodlat k běhání nebo zvedání činek, což jsou aktivity, které můžu dělat i sám. Jsem z toho vážně nešťastný, začínám mít pocit, že ztrácím svoje dovednosti. Jak mám znova získat motivaci?

– Chybí mi kontakt se sportovci
17letý basketbalista

Chybí ti kontakt se sportovci? Nejsi v tom sám. V posledním roce na univerzitě jsem se taky potýkala s nedostatkem motivace.

Měla jsem za sebou hodně zranění. Už mě nebavilo vstávat každé ráno v šest a chodit běhat. Vypadla jsem z rytmu. WNBA v té době teprve začínala a nepřemýšlela jsem o tom, že bych mohla hrát profesionálně. Ale byla jsem taky kapitánka týmu a věděla jsem, že chci úspěšně zakončit svoji kariéru v univerzitním basketbalu, jít příkladem spoluhráčkám a dotáhnout věci do konce.

Nedělej si těžkou hlavu z toho, že se ti nedaří najít motivaci. Tohle potkává VŠECHNY sportovce.

Když jsem s tím zápasila já sama, tak jsem se musela chvíli zastavit a zeptat se: „Proč vlastně hraju?“ Jako malé dítě jsem hrála proto, že mě to bavilo. Na univerzitě to ale nebyla vždycky jenom zábava. Proč jsem u toho zůstala? Po dlouhém přemýšlení mi došlo, že basketbal je pro mě způsob, jak se odvděčit rodičům. To oni objevili můj talent a pomohli mi ho rozvinout. Chtěla jsem dát najevo svoji vděčnost, a proto jsem do toho šla každý den naplno.

Tohle je moje „proč“, můj účel. Kdykoli jsem čelila nějaké hráčské výzvě, moje „proč“ mi pomohlo vytrvat. A pomáhá mi i teď, když čelím výzvám jako trenérka.

Oba dobře víme, že hrát závodně basketbal je velká dřina. Když kolem sebe nemáš spoluhráče a trenéry, tak tě musí tvoje „proč“ ráno probouzet a vybízet tě, ať vezmeš do rukou míč. A pokud opravdu chceš, aby tvoje „proč“ fungovalo dlouhodobě, tak je potřeba, aby bylo větší než ty – a větší než tvůj sport. Nestačí hrát jenom proto, abys získal mistrovský titul. Co bude potom, až ho vyhraješ?

Některé z mých hráček mi říkají: „Hraju pro svého zesnulého strýce, který mě přivedl k basketbalu“ nebo „Dělám to proto, že basketbalové stipendium je jediný způsob, jak se dostat na univerzitu“. Tvoje „proč“ se může týkat tebe nebo někoho jiného a může mít hodně osobní charakter.

Svoje „proč“ můžeš objevit tak, že si budeš zapisovat do deníku, co tě napadá. Může trvat několik dní, než se ti na to podaří přijít, ale určitě se to vyplatí. Pomůže ti to obstát během pandemie, ale taky to z tebe udělá silnějšího sportovce, protože budeš vždycky čelit náročným výzvám.

Až se ti podaří objevit svoje „proč“, musíš si vytvořit plán, který ti pomůže si za ním jít. Tohohle plánu je potřeba se držet. Já si vždycky o víkendu vytvářím plán pro následující týden. Pomáhá mi, když si velké úkoly rozdělím do několika menších a konkrétních cílů. Nepíšu si jenom „Hodinu cvičit“, ale konkrétně rozepisuju každé cvičení, sestavu, opakování a pauzu na odpočinek. Když si poznamenám každý jednotlivý krůček, tak mám mnohem větší chuť do toho jít.

Plán není od toho, aby ti zcela nahradil hru se spoluhráči nebo trenérské rady. Existuje ale mnoho způsobů, jak přesto můžeš část téhle podpory získat.

Když jsem se zasnoubila se svým manželem Dariusem, tak jsme oba trénovali tým v jiném státě, ale každý den jsme si našli čas na videohovory a posílání zpráv. Proč ti vyprávím o svém manželovi? Protože teď je potřeba zůstávat v kontaktu se svojí basketbalovou rodinou a rozvíjet vztahy stejně, jako jsme to dělali my.

Zkus sdílet svůj tréninkový plán se spoluhráči a oni můžou udělat to stejné. Můžete si společně trochu zacvičit přes Zoom. Pak můžete sdílet, za kolik jste zaběhli patnáctistovku nebo jakého skóre jste dosáhli při střelbě z pěti různých pozic. Kamarádské vztahy můžete rozvíjet i tak, že budete pořádat skupinové chaty, vytvoříte si týmový slogan nebo si navrhnete společný playlist, abyste při tréninku poslouchali stejnou hudbu.

Tahle poslední rada tě možná trochu překvapí, ale v herním rytmu tě pomůže udržet i to, když se budeš radovat i z jiných věcí než z basketbalu. Najdi si čas na rehabilitaci a relaxaci s rodinou, přečti si knížku nebo se začni věnovat novému koníčku. Spousta věcí teď nefunguje, jak by měla. Ale jako sportovec si umíš poradit i v náročných situacích. Vždycky usiluj hlavně o to, aby tě to nakonec posílilo. Jestli si dokážeš poradit v téhle chvíli, tak to může naprosto proměnit tvůj vztah k basketbalu – a můžeš z toho pak těžit celý život.

Trenérka Taylorová

Hledáš radu, jak zlepšit svoje nastavení mysli ve sportu nebo fitness? Pošli dotaz na askthecoach@nike.com.