Garima Thakurová protestuje za budoucnost planety Země

15letá Garima Thakurová z indického Bhopálu si uvědomovala klimatické změny a jejich devastující vliv na svět ještě před tím, než ji poprvé napadlo pustit se do aktivismu. Ve 13 letech viděla ponuré obrázky v dokumentu „Je s námi konec?“, kterým provází Leonardo DiCaprio. Dokument v ní zanechal pocity deprese a „ekologické úzkosti“. Uvědomila si, že globální ekonomická krize neprobíhá kdesi ve světě. Najednou si začala všímat, že známky zhoršování životního prostředí jsou všudypřítomné i v jejím vlastním světě a zemi.

„Poselství filmu jsem začala vnímat i v těch nejmenších detailech: hořící pneumatika na kraji silnice, kácení stromu kdesi, lidé stojící ve frontě, aby si mohli nabrat vodu pro svoje rodiny,“ říká Garima. „Tohle jsou příznaky nouze a v Indii jsou tyhle příznaky všude. Není možné je nevidět.“

Garima si vybavuje říčku poblíž domova své babičky v oblasti Bilaspur, v hornatém, zalesněném státě Himáčalpradéš. „Chodívala jsem tam na procházky s bratranci a sestřenicemi. Nepotkali jsme živáčka a mohli jsme si hrát, jak jsme chtěli. Ve vodě byly vidět ryby,“ vybavuje si.

Dnes je na tomhle místě z dětství, na které s láskou vzpomíná, asfaltka a proudící řeku, která podporovala život, nahradila „jenom stojatá vodní plocha u silnice,“ říká Garima. „Bylo mi asi 11, když tu silnici začali stavět. Chodívala jsem k té říčce jen pár let, ale drásalo mi nervy, když jsem viděla, co se tam děje.“

Pokud se nezačnou přijímat opatření, budou Gariminy zkušenosti patřit mezi běžné zážitky. Procházky, běhání nebo venkovní sporty se bez čistého vzduchu a zdravé planety nedají dělat.

Garima byla svědkem i alternativních cest a výhod prosperujícího prostředí. Díky otcově práci v armádě se Garima během svého dětství často stěhovala a žila ve městech, která se na mapě znečištění ovzduší v Indii běžně neobjevují. „Měla jsem to štěstí, že jsem vyrůstala v opravdu zelených městech, jako jsou například Dehradun a Dharamkot. Každý večer jsem tam chodívala na dlouhé procházky a nasávala čerstvý vzduch. Cítila jsem se díky tomu odpočatě a plná energie.“ Jakmile se usadili ve větším městě, začaly jí chybět venkovní procházky. Teď se Garima plánuje přestěhovat zpátky do Dehradunu a pokračovat tam ve studiích.

Garima, poháněná nově nalezeným smyslem pro zodpovědnost a vzpomínkami na přírodu z dob, kdy se utvářela její osobnost, nyní patří k rostoucí komunitě mladých dívek po celé planetě, které následují kroky švédské aktivistky Grety Thunbergové a bijí na poplach ohledně klimatických změn. A protože věda není její nejsilnější stránkou, zaměřuje se na jiný aspekt environmentální krize: legislativu.

S naprostou vážností, která odporuje jejímu věku, říká: „Mým hlavním zájmem je opravdu správa životního prostředí. V téhle oblasti jsem schopná měnit svět a šířit svoje poselství o globální klimatické krizi.“ Zdá se, že si je Garima dobře vědoma toho, o jak velkou výzvu se jedná.

Pravda je taková, že se Garima už připravuje na zkoušku, díky které by se mohla dostat na jednu z prestižních indických právnických škol, National Law Universities. Jedním z důvodů, proč se rozhodla vydat touhle cestou, je historie Bhopálu. Jak sama říká, „je to město, ve kterém jsem objevila svůj aktivismus.“

Město Bhopál, které se nachází v centrálním indickém státě Madhjapradéš, zažilo v noci z 2. na 3. prosince 1984 to, co se v dnešní době považuje za jednu z nejhorších průmyslových katastrof v historii. Z továrny na pesticidy v samém srdci historického centra uniklo přibližně 40 tun jedovatého plynu, který okamžitě zabil tisíce lidí. Další tisíce umíraly v následujících letech a dekádách na komplikace a chronické zdravotní problémy spojené s přímým nebo nepřímým vystavením jedu. Některé zasvěcené odhady mluví o 25 000 i více obětech téhle katastrofy.

Ačkoli se Garima narodila až o pár desetiletí později, stále si velmi dobře uvědomuje, co se tu osudovou noc roku 1984 stalo a jaké ekologické reformy po ní následovaly. „Ráda bych těmhle zákonům rozuměla víc do detailu, abych zjistila, jestli je možné je aplikovat s ještě větším dopadem, než měly,“ říká.