Běžěcký příběh, který začíná lanem

„Výhody, které mi do života přináší běhání, nejsou jenom fyzické. Běhání mě dostane ven a zabraňuje tomu, abych se doma trápil," říká Jou-jou, běžec se zrakovým postižením a člen charitativní organizace Lan Ťing-ling (Duše modrého oka), která se zasazuje o inkluzi ve sportu. Lan Ťing-ling, kterou založila skupina běžeckých vodičů, funguje již pátým rokem.

Ja-čch' pomáhá Jou-jouovi už několik let. Když poprvé zkusili běžet s 30centimetrovým lanem mezi sebou, pořád do sebe naráželi. Teď běhají sehraně, jako by byli klony. Při přípravě na soutěž se k nim přidávají další doprovodní běžci a vytvářejí běžeckou formaci. Nikdo už neví, kolik rán, soumraků, krutých zim a parných lét už tahle formace společně zažila. Za běžeckou dráhou už není žádné lano ani formace. Vzniká mezi nimi jiný druh pouta, neviditelné spojení, které je stále pevně spojuje.

Když nezveřejní selfie, může to být proto, že „mám zrovna rozcuchané vlasy,“ říká Jou-jou.

Není, čemu se divit. Protože pokud jde o Jou-joua, v jeho světě nic nechybí, ani zrak. Jenom se „dívá“ jiným způsobem.

Ve svých 21 letech je zapisovatelem dat umělé inteligence – jde o druh instruktora, který trénuje umělou inteligenci, aby přesněji porozuměla lidským požadavkům.

Když se ale setká s reálným světem, je z něj zvídavý student plný touhy všechno pochopit a vyzkoušet.

Rád fotí vzácné okamžiky života. S pomocí hlasové asistence se stal mistrem fotografování mobilním telefonem. Pořizuje selfie s přáteli, legrační snímky z cest, fotografie z ranního běhu ale i mořské krajinky bičované větrem.

Jou-jou je společenský motýl a často organizuje off-line setkání běžců. I když jim nevidí do tváře, po pár slovech dokáže rychle identifikovat lidi, se kterými si vyměnil hlasové zprávy on-line. „Dívám se na ně,“ trvá na svém.

Běh je jenom další okno, kterým Jou-jou pozoruje svět.

Kromě Ja-čchiho doprovází Jou-joua ve skupině Lan Ťing-ling taky Jao Jing a Siao Jü-er. Vedle pravidelných běžeckých akcí Jou-joua často doprovázejí na tréninky a pomáhají mu postupně se zlepšovat a dosahovat jeho osobních cílů.

Při tréninku běží Jao Jing vepředu, Ja-čchi' je po Jou-jouově levici a Siao Jü-er je vzadu. Když je člověk zezadu sleduje při běhu, má pocit, jako by Jou-joua obklopovala nerozbitná formace. Ve skutečnosti je ale všechny spojuje nerozbitná síla přátelství.

„Vodiči musí být rychlejší, aby mohli běžci se zrakovým postižením bezpečně běžet a dělat pokroky,“ vysvětluje Ja-čchi'. Protože s Jou-jouem běhá nejdéle, vzpomíná, že kromě fyzického tréninku museli tvrdě pracovat i na tom, aby si vytvořili skutečné „spojení“.

Při běhu spojí 30 centimetrů dlouhý modrý provaz Jou-jouoovo levé zápěstí s Ja-čchi'ho pravým zápěstím. Pohybují se shodně jako zrcadlový obraz toho druhého a lano používají jako formu komunikace.

Když se délka kroku a tempo Ja-čchi'ho a Jou-joua sjednotí, lano se přirozeně uvolní a dá jim najevo, že jsou „ve stejném rytmu“ a dokonale synchronizovaní. „Když jsou dva lidé ve stejném rytmu, nemusí vlastně o běhu příliš mluvit,“ říká Ja-čchi'.

Síla lana je vzájemná

Díky lanu už není běhání osamělým sportem, vysvětluje Ja-čchi'. Aby tohle lano udržel neustále volné, musí sám tvrdě trénovat, aby si dokázal poradit s různými scénáři. „Ale nedělám to z lásky k Jou-jouovi,“ říká. „Jde o vzájemné úspěchy. Já mu pomáhám zlepšovat se, on mě nabádá, abych vytrval a byl silný.“

I když Jou-jou cítí, že moderní lidé žijí takříkajíc na mobilu, jeho přátelé jsou stoprocentně reální.

„Ja-čchi', tetička Jao a Siao Jü-er jsou spíš průvodci, kteří mě vedou při poznávání světa,“ říká. Jelikož se díky běhu dostane z domu, je to pro něj ještě větší motivace se s nimi vídat.

Společně zpívají karaoke, navštěvují nové restaurace a jezdí na předměstí, aby si Jou-jou mohl „užít zvuk“ mimo město. „Po tak dlouhé době už nejsem jenom doprovodem na běhání, ale spíš přítelem, členem rodiny,“ říká Joujou.

Trénink už není jediným cílem jejich běhů. Díky tréninku je spojilo silné přátelství.

Když jdou na jídlo, Jou-jou říká, že nemá rád restaurace, kde jsou zaměstnanci příliš pozorní, protože je zrakově postižený. Takový druh „přehnané péče“ v něm vyvolává nepříjemné pocity.

Ja-čchi', Jao Jing a Siao Jü-er vědí, jak moc Jou-jou touží po nových zážitcích, a často si lámou hlavu, jak mu jich zprostředkovat ještě víc.

Někdy Jou-joua vezmou na pobřeží a postaví ho proti větru, který vane od moře. Prolomí bezpečnostní zábrany, aby cítil, jak jím proudí adrenalin. Jakmile je tam, pokročí o další krok a na chvilku si zaběhají.

Ve fyzice platí, že když se setkají zvukové vlny stejné vlnové délky, rezonují na stejné frekvenci a způsobují silnější oscilace. U Jou-joua, Ja-čchiho, Jao Jing a Siao Jü-era k téhle rezonanci došlo. Pokud spolu budou takto běhat dál, co na ně ještě čeká? Nezáleží na tom, jakého pokroku dosáhnou, jaké vzrušující soutěže je čekají, běh jim umožnil spojit se a vydat se společně do neznáma, což je samo o sobě velký úspěch.