Chceš zklidnit svoji mysl? Rozhýbej svoje tělo.
Trénink
Jak ti může fyzická aktivita vyčistit hlavu a pomoct se soustředěním.
Ve sportu a tréninku se hodně mluví o tom, jak může nastavení mysli ovlivňovat výkon. Ale co když to funguje i obráceně? Co když fyzická aktivita mění způsob, jakým funguje tvůj mozek a pomáhá ti se v každodenním životě soustředit a zachovat si jasnou hlavu? To naznačuje nový výzkum laboratoře Brainvolts Auditory Neuroscience Laboratory na Severozápadní univerzitě.
„Zvuk je velmi, velmi velkou silou v našich životech, ale jeho role není doceněna,“ říká Nina Krausová, PhD, zakladatelka a ředitelka laboratoře Brainvolts Auditory Neuroscience Laboratory na Severozápadní univerzitě. Krausová věnovala celou svou kariéru zkoumání způsobu, jakým mozek zpracovává zvuk. Pracovala s lidmi, kteří v dětství trpěli jazykovou deprivací a v důsledku toho jim dělalo problém se soustředit. Pracovala s hudebníky a bilingvními lidmi, jejichž schopnost zpracovávat zvuk je zvýšená. A teď v nejnovější studii své laboratoře obrátila svou pozornost k nové skupině subjektů. „Chtěli jsme vědět, jestli dochází k odlišnému zpracovávání zvuku u elitních atletů,“ říká.
Aby na tuto otázku její laboratoř našla odpověď, spolupracovala se skoro tisíci subjekty, z nichž polovinu tvořili atleti z 1. divize a druhou polovinu běžní studenti vysoké školy. Vědci měřili elektrickou odezvu v mozcích subjektů po zaslechnutí hlásky „da“. A co zjistili? Atleti konzistentně prokazovali nižší úroveň „neurálního šumu na pozadí“ než neatleti.
„Když je šumu na pozadí méně, můžete lépe rozlišit zvuky kolem sebe.“
Nina Krausová, PhD, zakladatelka a ředitelka laboratoře Brainvolts Auditory Neuroscience Laboratory na Severozápadní univerzitě
„Neurální šum na pozadí“ není skutečný šum. Pro atleta to neznamená řev davu, alarm nedalekého auta nebo provokativní řeči jeho protivníka. „Představte si to jako rádiový šum ve vašem mozku,“ říká Krausová. „Je to konstantní neurální aktivita, ke které dochází bez vaší vědomé pozornosti. Pokud je jí příliš, je těžší zpracovávat přijaté informace.“ To například znamená, že může být těžší sledovat, co někdo říká – a tým Krausové skutečně objevil silnou korelaci mezi vyšším neurálním šumem a problémy ve škole. „Jde o poměr signálu a šumu,“ říká. „Když je šumu na pozadí méně, můžete lépe rozlišit zvuky kolem sebe.“
Krausová říká, že méně mentálního šumu vnímaného mladými atlety je dobrá zpráva. Může to znamenat zvýšenou schopnost soustředení a porozumění, které jim pomohou v jakékoli kariéře. Ačkoli Krausová a její tým stále neví, proč mají atleti méně neurálního šumu, mají dvě přesvědčivé teorie.
První teorií je, že mozek atleta se může přizpůsobovat specifickému tréninku a potřebám hry. „Atlet musí naslouchat signálům,“ říká Krausová. „Musí poslouchat trenéra, ostatní hráče a zvuky vlastního vybavení. Atlet si musí být extrémně vědom všeho, co se kolem něj děje. Musí vědět, co má poslouchat a co ignorovat.“ Krausová spekuluje, že mozky atletů musí nějak „ztlumovat“ svůj neurální šum, aby mohly slyšet, co se děje na hřišti – určitý druh evoluční adaptace v průběhu jednoho života.
A druhá teorie? „Existuje mnoho studií, které ukazují, že fyzická aktivita je dobrá pro vaše tělo i váš mozek,“ říká Krausová. „To obecně víme. Je možné, že jedním z důvodů, proč jsme u atletů zaznamenali nižší úroveň neurálního šumu, je prostě to, že jsou v tak dobré kondici.“
Tato druhá myšlenka by s sebou mohla nést širokosáhlé důsledky pro každodenní sportovce. Znamenalo by to, že každý ranní běh, každé cvičení v obýváku a každý basketbalový zápas by mohly přispět k vaší schopnosti vnímat svět jasněji.
Krausová říká, že tento výzkum je v každém případě relevantní pro všechny, ať už se jedná o vrcholové sportovce nebo ne. „Když se snažíme zjistit, jak fyzická aktivita ovlivňuje mysl, tak nám často napoví studium extrémních případů. Tyto biologické principy často fungují v určitém spektru. Toto vědomí by mělo všechny podporovat v provádění základních, každodenních fyzických aktivit.“ Ačkoli stačí i málo, je pravděpodobné, že čím víc toho uděláte, tím jasnějšího vnímání dosáhnete.
Krausová navíc připomíná, že na to, abyste začali, ani nemusíte být členem týmu. „Atleti, které jsme otestovali, velmi často trénují sami,“ říká. „Stále odhalujeme další důkazy podporující fakt, že fyzický pohyb v jakékoli podobě je extrémně pozitivní aktivita pro tělo i mysl.“