Změny v brazilském ženském fotbale

Už i 14letá Sofia pociťuje změny, které se v ženském fotbale dějí.

Sedli jsme si s ní a jejími spoluhráčkami v šatně jejich fotbalového klubu v brazilském São Paulu, aby nám vyprávěla o turnaji v roce 2019, který v její zemi úplně poprvé přenášela i státní televize.

„Páni, ani nevím, co k tomu říct, bylo to fakt něco mimořádného,“ říká Sofia. „Někteří ani nevěděli, co to [ženský fotbal] je. ‚Ženy hrají fotbal? Ani náhodou.‘ A pak se o to začali všichni víc zajímat.“

Tyhle holky to nikdy neměly lehké, ale po loňském turnaji ve Francii se pro ně i spoustu dalších fotbalistek řada věcí zásadně změnila. Přišel onen pověstný zlomový okamžik, který rozpoutal řetězovou reakci a nastartoval rozvoj ženského fotbalu. Zápasy totiž po celém světě sledoval rekordní počet diváků – celkem přes miliardu. A to není všechno.

Po turnaji narostla průměrná návštěvnost ženských profesionálních lig a na několika stadionech byly při mezinárodních i klubových zápasech zaznamenány divácké rekordy. Jedno takové utkání se konalo 16. listopadu 2019 v São Paulu, kdy na stadion mužského klubu Corinthians poprvé přišlo na ženský zápas 28 609 diváků. A v ochozech, které byly zaplněny spíš jako při zápasech mužů, seděly i Sofia, Gabi a Nicoly.

A co tohle všechno pro Sofii a její spoluhráčky znamená? Především přijetí ze strany společnosti.

„Lidi to donutilo jít se podívat. Uvědomili si, že holky můžou hrát fotbal na stejné úrovni jako kluci,“ řekla nám 12letá Nicoly, brankářka týmu Pelado Real.

Je jasné, že při dalším rozvoji se ženský fotbal bude muset vypořádat se spoustou dalších problémů, například dostupností a dotacemi, ale když už se teď dostal do širšího povědomí, společnost ho začíná vnímat jinak.

Sofia, Gabi i Nicoly dobře ví, že dívky, které fotbal chtějí hrát a sledovat, musí překonat spoustu překážek. Zažily si to na vlastní kůži, když třeba přišly do parku a na hřištích se proháněli jenom kluci nebo když se na ně ostatní dívali skrz prsty a ptali se: „Jsi snad kluk?“ Nakonec se přidaly k fotbalovému klubu Pelado Real – prvnímu soukromému klubu pro dívky v São Paulu.

Jeho zakladatelka Júlia Vergueirová si myslí, že v Brazílii je potřeba změnit hlavně myšlení rodičů. Pro dívky, které chtějí sportovat, bývá rodina tou největší překážkou. Je tu dost zakořeněný tradiční způsob výchovy – kluci si mají hrát s míčem a holky s panenkami. Ale stačilo odvysílat ženský fotbal v televizi, a pomalu se to začíná měnit.

„Rodiče bývali toho názoru, že fotbal zajímá jenom jejich dcery, takže se o tom nechtěli s nikým bavit,“ vzpomíná Júlia. „A teď při cestách do práce třeba zaslechnou: ‚Viděli jste, jak Andressa dala gól? Jak je obehrála?‘ A můžou na to reagovat: ‚Moje dcera taky hraje a chce být jako ona!‘ Už to prostě přerostlo v něco, na co můžou být hrdí.“

Júlia založila Pelado Real v roce 2011, když ještě pracovala v bankovním sektoru. V roce 2013 začala pro klub pracovat na plný úvazek (navzdory svým rodičům, kteří nevnímali práci v ženském fotbale jako lukrativní ani stabilní). Když se teď profesionální ženský fotbal dostal do televize, můžou Júliiny svěřenkyně snít o tom, že jednou budou hrát za Brazílii nebo velké zahraniční kluby. A holek s podobnými sny je čím dál tím víc. Júlia nám prozradila, že po loňském letním turnaji se počet přihlášek do klubu zdvojnásobil. Brzy se tedy Pelado Real rozšíří i do dalších čtvrtí v São Paulu.

„Všechny tyhle změny můžu krásně ilustrovat na sobě a mých svěřenkyních. Stačí srovnat, koho z fotbalového prostředí jsem v jejich věku obdivovala já a koho teď zbožňují ony,“ vysvětluje Júlia. „Pokud se mě tenkrát někdo zeptal na mé vzory, jmenovala jsem jenom fotbalisty. Když tu samou otázku teď položíte holkám z Pelado Real, řeknou vám: ‚Andressa Alvesová nebo Adriana.‘“

Hráčky jako Andressa nebo Adriana překonaly spoustu překážek, zodpovědně se chopily svých rolí a snaží se jít příkladem. Souhlasí, že se v Brazílii i ostatních zemích od minulého léta něco mění. Obě bojují na dvou frontách – v brazilské fotbalové reprezentaci a na klubové úrovni, v AS Řím (který má ženský tým teprve druhou sezónu) a Corinthians.

„Myslím, že díky mé kariéře můžou holky z Brazílie věřit, že si zahrají v Evropě,“ svěřila se nám Andressa, která byla první Brazilkou hrající za Barcelonu. „Chci zanechat odkaz v každém klubu, za který budu hrát, aby tam měly dveře otevřené i další holky.“

Co udělat pro to, aby tahle řetězová a pokroková reakce pokračovala? Stačí se přidat k fanouškům a sledovat ženský fotbal, nabádá Andressa.

„Ženský fotbal se samozřejmě od mužského hodně liší, ale to neznamená, že je míň pěkný nebo zábavný,“ upozorňuje. „Hodně lidí, hlavně v Brazílii, o ženském fotbale nic neví a jenom ho soudí. Je třeba přestat kritizovat a začít se dívat.“

Gabi, Nicoly i Sofia jsou připravené převzít štafetu.

„Lidi už viděli hrát profesionálky a teď budou sledovat i nás mladé,“ těší se Nicoly. „Uvědomí si, že ženský fotbal má obrovskou budoucnost,“ dodává Sofia.

„A ta budoucnost jsme my. Budeme za ni bojovat.“