Rebelové nikdy nekončí
Archivační oddělení společnosti Nike
Od absence na středoškolských mistrovstvích v atletice státu Oregon až po trhání rekordů na světové scéně – Steve Prefontaine nám ukázal, že odvaha je cennější než zlato. Přečti si, jak tenhle legendární atlet Nike nezávodil jen proto, aby vyhrál, ale aby vytvořil odkaz naděje pro každého rebela, který půjde v jeho šlépějích.
„Dneska si jdu zaběhat sám,“ říkával často Steve Prefontaine svým parťákům. Ale nebyla to tak úplně pravda. Ve skutečnosti se vydal na stokilometrovou cestu z města Eugene na sever do Oregonské státní věznice v Salemu, aby tam strávil čas běháním a povídáním si s vězni.
Oregonská státní věznice je jednou z nejstarších věznic v Americe. Odsouzení tu pykají už od roku 1869. Uvnitř osm metrů vysokých zdí se nachází 400 metrů dlouhá asfaltová dráha a jeden z nejstarších vězeňských běžeckých klubů v zemi, který na počátku 70. let minulého století nezaložil nikdo jiný než sám Prefontaine.
Během svých čtyř let v Oregonu Pre nikdy neprohrál závod NCAA na 5 nebo 10 km.
To, co začalo jako návštěva věznice v rámci sociologického projektu, se pro Preho stalo vyšším posláním. „Potom, co se seznámil s vězni, zahájil tam tréninkový program a moc ho to bavilo,“ řekla Archivačnímu oddělení společnosti Nike spolužačka Mary Marckxová. „Věřil, že běhání může změnit život, a líbila se mu ta interakce.“
Pre byl proslulý tím, že běhal téměř s každým, od středoškoláků přes vězně až po malé děti. Jen nečekej, že by nechal ty děti vyhrát.
Od Preovy předčasné smrti uplynulo skoro 50 let, ale semínka, která v Oregonské státní věznici zasel, přinesla ovoce. Tamní běžecký klub každoročně od března do října pořádá pětikilometrové a desetikilometrové závody, které vrcholí půlmaratonem High Wall. Ke 150člennému běžeckému klubu se na bězích můžou připojit i civilisté – někdy je to pro vězně jediný kontakt s vnějším světem. Podmínkou členství je osmnáct měsíců dobrého chování a na vstup je čekací listina.
K Preově kamenu ve městě Eugene se vydávají běžci z celého světa. Nechávají tam květiny, maratonská startovní čísla a dopisy plné nadějí a snů, jako poctu muži, který všem ukázal, že běhání není jen o rychlosti, ale také o odvaze být sám sebou. Přestože většina běžců z běžeckého klubu Oregonské státní věznice nikdy nebude moct absolvovat hodinovou cestu k Preově kamenu, klub v roce 1997 uspořádal sbírku na jeho památku.
Běžci vzdávají úctu u Preova kamene.
„Pre s námi běhá dál, protože ctíme odkaz, který nám v Oregonské státní věznici laskavě zanechal,“ napsal jeden z vězňů, který na dotaz Archivačního oddělení společnosti Nike odpověděl prostřednictvím úředníka věznice. „Pre tu nacházel útěchu při svých návštěvách. Přestože na něj vzpomínáme jako na člověka, kterému bylo jedno, co si o něm ostatní myslí, jen málo lidí zvenčí vědělo, kam se chystá, když jezdil sem do věznice.“
„Jeho přirozenost a rebelská povaha nás zaujaly,“ pokračoval vězeň. „I když tu trénoval a propagoval běh jako životní styl, nejraději na něj vzpomínáme, jak si po běhu jednoduše sedl s vězni a povídal si s nimi o životě a jeho zkouškách. Teď, desítky let po jeho návštěvách a předčasném odchodu, už nikdo z těch mužů ve vězení nezůstal. Jeho duch ale žije dál v legendách a dosáhnul už statusu lidového hrdiny.“
Ani po přetržení pásky rebelové nikdy nekončí.