Šest důvodů, proč neběhat (a proč jsou to většinou jenom výmluvy)

Včera se ti do běhání nechtělo. Jenomže ze zítřka se stal dnešek a teď je zase pro změnu velké horko. Navíc děláš dlouho do noci a cítíš se unaveně. A taky nemáš vyprané kraťasy. Poznáváš se v tom? Netýká se to jenom tebe. Nedávná studie ukázala, že Američané se takhle vymlouvají průměrně šestkrát za den – dohromady to dělá víc než dva tisíce výmluv za rok. Výmluvy typu „Nemůžu cvičit“ patří mezi úplně nejčastější. Skoro to vypadá, jako by každému běžci seděl na rameni (a možná i na tom druhém) ďábelský našeptávač.

„Ze všeho nejčastěji lidi nebaví běhání proto, že na to jdou moc zostra,“ říká Bennett. „Chci, aby pro tebe bylo běhání příjemné. Nemá to nic společného s čísly na tvých hodinkách. Snaž se užívat si to. Znamená to, že zastavíš dřív, než musíš, nebo dokonce dřív, než chceš. Zdá se ti v momentální euforii, že klidně můžeš běhat věčně? Okamžitě toho nech. Zbaví tě to obav z dalšího běhu a začneš se na něj těšit. Chci, aby ti bylo proti srsti, že musíš zastavit tak brzy! Pokud ti to udělá dobře, klidně sveď vinu na mě.“

„Tvůj běžecký styl je prostě tvůj běžecký styl,“ konstatuje Bennett. „Neexistuje dokonalý běžecký krok. Neexistuje dokonalý styl. Když se díváš na nahrávky Pauly Radcliffové – jak pohupuje hlavou a máchá rukama se zvednutými rameny –, chce se ti říct: ‚Tady by někdo potřeboval lekci z běhání!‘ Naštěstí jí nikdo žádné lekce nedával. Dlouhých 16 let držela rekord v ženském maratonu. Pokus si vypilovat svůj vlastní styl, který je ti přirozený, a neřiď se tím, co se píše v učebnicích. Uvolni partie, které se ti zdají napjaté. Zkrať krok, když se ti zdá, že ho protahuješ.“

„Na tohle ti poradím dvě věci,“ říká Bennett. „Za prvé: Rozcvičení je jenom mentální příprava a připomenutí běžeckého stylu. Klidně proto můžeš ze začátku běžet pomaleji a prvních 5–10 minut využít jako dynamickou rozcvičku. A za druhé: Když se rozhodneš napřed protáhnout, můžeš si pak běh zkrátit. Neexistuje totiž žádná minimální vzdálenost nebo doba, kterou musíš běžet. V obou případech absolvuješ rozcvičku i běh, takže si nemáš na co stěžovat.“

„Fajn, možná je doopravdy moc horko nebo zima,“ připouští Bennett. „Extrémní podmínky můžou být nebezpečné, takže je občas lepší neběhat. Když jsou ale podmínky jenom nepříjemné, můžeš si běh dopředu naplánovat. Za prvé: Vyber si oblečení podle toho, jaké je počasí. Za druhé: Zvol si na běhaní vhodnou denní dobu. A za třetí: Přizpůsob si intenzitu běhu. Možná to nebude běh úplně podle tvých představ, ale i takový běh se počítá.“

„Můžeš mi prosím ukázat, kdo má ‚správné tělo‘?“ ptá se Bennett. „Existuje něco jako správný přízvuk? Něco jako správný účes? Dokonce i na startovní čáře maratonu potkáš různorodou směs lidí. Když říkáš, že nemáš správné tělo, možná to znamená: ‚Nemám v úmyslu do toho jít.‘ Možná si tě takhle někdo zaškatulkoval. Nebylo by lepší na to zapomenout? Najdi si vlastní definici běhání. Nezvládneš 5 km? Nikdo to od tebe nežádá. Jediné, co od tebe chci, je zvládnout běžet na konec bloku. Běžec je ten, kdo běhá. Splňuješ tuhle definici? Tak jsi to i ty.“

„Pokaždé, když cítíš bolest, ti může hrozit zranění,“ konstatuje Bennett. „Z krátkodobého hlediska možná uděláš nejlíp, když si od běhání dáš pauzu. Ale nemělo by tě to vyvést z míry. Zkus se na to podívat takhle: Běháš už tak dobře, že teď už je jenom potřeba dohnat všestrannou sportovní přípravu. Gratuluji! Zamysli se nad tím, co je příčinou zranění. Posiluješ kyčelní flexory? Posiluješ střed těla a svaly, které poskytují oporu kolenům (např. stehenní svaly)? Nestojí to mnoho úsilí – stačí chvíli cvičit prkna nebo zařadit pár zpětných výpadů – a s tvým zdravím to možná udělá hotové divy.“

Když překonáš všechny tyhle překážky, možná v sobě objevíš touhu vytrvat, i když se ti zrovna nechce. A to je jedna z nejkrásnějších věcí na celém běhání.

„Běhání může být někdy docela otrava,“ připouští Bennett. „Možná jsi ve stresu, protože máš za sebou hádku s mámou. Možná včerejší spánek nestál za nic. Ale když běh dokončíš – i kdyby to mělo být jenom na konec bloku –, můžeš si říct: ‚Dobrá práce. Podařilo se mi to uběhnout. Zase o sobě vím o něco víc.‘ Touha zažít tenhle pocit znova tě bude motivovat k dalšímu běhání. Někdy potřebuješ cítit tuhle naději, když se na konci dne ukládáš ke spánku. A jedno takové vítězství můžeš zažít při běhání.“

Až budeš příště na vážkách, jestli si obout boty, představ si, že ti na jednom rameni (nebo klidně na obou) sedí trenér Bennett, a zašlap svoje výmluvy do prachu.