Přiveď dívky ke sportu

Je rok 2021. Spojené státy mají viceprezidentku. Nejglobálnější banka na světě má ženu ve funkci generální ředitelky. Mezi nominovanými na Oscara za nejlepší režii byly dvě ženy (a jedna vyhrála). Budoucnost patří ženám – s výjimkou sportu.

Zatímco Sereny a Shalany to válí ve velkém, ve skutečnosti jsou sportovkyně zastoupené hodně nedostatečně: Podle zprávy nadace Women's Sports Foundation (WSF) o dívkách ve věku 7 až 13 let začínají dívky sportovat později než chlapci. Dospívající dívky sportují o 15 % méně často než chlapci. Ty, které se sportu věnují, ho ve 14 letech opouštějí téměř dvakrát častěji než chlapci. A z dívek, které u sportu zůstanou, s ním každá třetí skončí do konce dospívání, zatímco u chlapců je to jen každý desátý, uvádí nedávná zpráva kanadské organizace Women & Sport.

V čem je teda problém? No, mezi dívkou (mluvíme o věku od batolete po vysokoškolačku) a sportovní slávou stojí hromada překážek, od toho, co se děje v jejím těle, až po to, co jí naše společnost říká o jejím potenciálu.

„Podívejme se třeba na biologii. Zatímco kluci se cítí spíš sebejistěji, když jim rostou svaly, mají hlubší hlas a na hrudi rostou chlupy, dívky podobné změny můžou vnímat jinak a cítit se naopak méně sebejistě, když se objeví prsa, menstruace a hormony,“ vysvětluje doktorka Mary Fryová, ředitelka laboratoře sportovní a pohybové psychologie na Kansaské univerzitě. „Tyhle změny je dokonce můžou od sportování odradit. A sociální sítě, které jsou živnou půdou pro srovnávání a pochybnosti, můžou dívky (ale i kluky) dovést k tomu, že místo středu hřiště začnou vyhledávat postranní čáru.“

„Roli hraje i rodinná dynamika a genderové stereotypy. Rodiče (nebo jiné podobné autority) mají obecně největší vliv na počáteční vztah dívek ke sportu. Jejich zapojení do sportu není v mnoha domácnostech tak oceňované jako u chlapců,“ říká Karen Issokson-Silverová, viceprezidentka pro výzkum a vzdělávání WSF. „V určitých rodinách je zkrátka mnohem běžnější, že si otec v raném věku hází míčem se synem častěji než s dcerou.“ Bez podpory domácího týmu se zájem dívky o sport nemusí projevit tak brzy, nebo dokonce vůbec.

„Kromě toho máme svoji kulturu. Vážně. Podle studie USC a Purdue se ženským sportům věnuje v průměru jen 5 % televizního vysílání, zatímco mužským sportům 95 %. A sportovkyně mají v mnoha sportech o 15 až 100 % nižší platy. To vysílá zprávu, zejména pro vnímavé děti, že sportovkyně jsou nějakým způsobem méně důležité nebo méně ceněné,“ říká Issokson-Silverová. „A jelikož dívky častěji sporty opouštějí (a tím pádem chybí i trenérky), nemají dívky tolik silných osobností ze světa ženského sportu, ke kterým by mohly vzhlížet, jako mají chlapci. To celý problém ještě prohlubuje.“

Karen Issokson-Silverová
Viceprezidentka pro výzkum a vzdělávání ve Women’s Sports Foundation

Děti, které se rozhodnou pro sport, získají celou řadu výhod. Podle nejnovější zprávy Girls and Sports Impact mají sportující dívky ve srovnání se svými nesportujícími vrstevnicemi větší sebevědomí ve všech věkových kategoriích a lepší známky ve škole. Další výzkumy spojují sportování mládeže se zlepšením fyzického a duševního zdraví a také s pozitivnějším obrazem těla, lepšími možnostmi rozvíjet sociální vazby a lepšími vůdčími schopnostmi. A není také překvapením, že „mladé dívky, které sportují, budou s větší pravděpodobnost aktivní po celý život, což jim zajišťuje celkově zdravější budoucnost,“ dodává Issokson-Silverová. Takže ano, na sportu záleží.

Teď je na nás všech, abychom pro dívky ve svém životě udělali něco lepšího – a my to udělat můžeme. Není to tak? Není to ani tak těžké. Jestli chceš začít, stačí si přečíst (a sdílet) tenhle návod, jak dívky přivést ke sportu… A udržet v nich touhu po dalším sportu.

„To, jak se stavíš ke sportu a cvičení (a jak sport doma propaguješ), může mít velký vliv na vztah dívek k pohybu,“ říká Megan Bartlettová, zakladatelka Center for Healing and Justice Through Sport, která spolupracovala se společností Nike na Příručce pro trénink dívek. „Čím jsi aktivnější a čím pozitivnější slovník používáš, když mluvíš o pohybu („Dneska se mi běželo fakt skvěle!“), tím spíš si vytvoří vlastní pozitivní asociace,“ říká Bartlettová. „Stejně důležité je hrát si s ní,“ dodává Fryová. Nezáleží proto na tom, jestli jsou jí tři nebo třináct, nech ji vybrat si aktivitu (bude ji to víc bavit) a jděte na to spolu.

„A nezapomeň se ujistit, že má tvoje dcera odpovídající sportovní vybavení, včetně sportovních podprsenek, obuvi a oblečení, které jí pomůže v pohybu. Choď na co nejvíc tréninků a zápasů, ať ji povzbudíš, vezmi ji na amatérský ženský zápas a mluv o sportu stejně jako o předmětech ve škole nebo kamarádech. Všechny tyhle kroky ji můžou povzbudit v tom, aby brala sport jako přirozenou a vzrušující součást života. To jí dodá sebedůvěru, aby u něj chtěla zůstat,“ navrhuje Issokson-Silverová.

„Pokud dívky necítí od trenéra dost podpory a uznání, můžou skončit, i když sport milují,“ říká Issokson-Silverová. „Připrav je na úspěch tím, že najdeš trenéra nebo trenérku, kteří ke každé dívce přistupují jako k individualitě, a ne jen jako k hráčce, podporují vztah, který jim umožňuje upřímně mluvit, a otevřeně je chválí za to, že jsou aktivní a snaží se. Najdi jí osobnost, která hájí názor, že vítězství není všechno. WSF vedla studii o tom, pod jakým typem trenéra jsou dívky nejúspěšnější. Zjistilo se, že poháry získávají ti, kteří svůj tým motivují a zároveň se zaměřují na zábavu a rozvoj dovedností, a ne ti, kdo prahnou pouze po vítězství.“

Jestli tě zajímá nějaký program ve škole nebo ve vaší komunitě, Fryová doporučuje promluvit si s rodiči ve tvém okolí nebo v místních on-line skupinách, jejichž děti jsou nebo byly v týmu. „Dobré je taky podívat se na trénink osobně, ať víš, jak trenér dívky vítá, jak s nimi během tréninku komunikuje a jak vypadá zakončení,“ říká Viv Holtová, šéfka organizace Youth Sport Trust International, která také vytvořila Příručku pro trénink dívek Nike. „Ještě lepším ukazatelem je to, jak trenér nebo trenérka komunikuje s tebou. Podobně totiž nejspíš bude komunikovat i s tvojí dcerou.“

„Pokud budeš na dceru tlačit, aby podávala lepší výkony než její spoluhráčky a soupeřky, můžeš ji od sportu úplně odradit. Neměla by cítit větší tlak než podporu,“ říká Fryová. „Místo toho ji nauč, jak bojovat sama se sebou.“

„Připomeň jí, že nemá kontrolu nad tím, jak dobře hrají ostatní, ale že má stoprocentně ve své moci to, jak moc se každý den snaží,“ říká Fryová. „Povzbuď ji, aby si stanovila osobní cíl, například aby pracovala na podání nebo úderu, aby viděla, jak dělá pokroky. Gratuluj jí i k malým zlepšením, aby pochopila, že se jí skutečná práce vyplácí. Taky na sebe bude pyšnější.“

Používej věty jako „Jde ti to fakt výborně,“ nebo „Je skvělé vidět, jak se zlepšuješ,“ které kladou důraz na pokrok místo na výsledek, doporučuje Diana Cutaiaová, zakladatelka společnosti Coaching Peace Consulting. „To může při hře přinášet víc radosti a méně stresu.“

To, jestli se děti cítí jako hodnotná součást týmu, může rozhodnout o jejich odhodlání sportovat. To platí zejména pro dívky. „Nezáleží na tom, jak moc jsou dobré v samotném sportu, pokud cítí uznání za to, že do hry něco přinášejí,“ říká Issokson-Silverová.

„Správný trenér nebo trenérka to bude dělat, ale i ty můžeš tohle uznání podpořit tím, že ho potvrdíš. Připomeň jí, jak k ní ostatní dívky vzhlížejí, když potřebují podporu nebo řeší problémy, nebo jak její zapálení vždycky zlepší náladu, když tým prohrává,“ navrhuje Issokson-Silverová. A Cutaiaová dodává: „Chval ji nejen ve dnech, kdy vyniká, ale i ve dnech, kdy se jí nedaří. Ukážeš jí tak, že ti záleží na ní, ne na jejím výkonu.“

„Některé výzkumy ukazují, že ženy bývají častěji perfekcionistky než muži, a tyhle sklony pravděpodobně začínají už v dětství,“ říká Fryová. „Je nesmírně důležité naučit dívky, že dělat chyby (třeba faul ve hře nebo ztráta míče) je nejenom běžná součást života, ale i důležitá součást učení a zlepšování.“

„První krok: Pomoz jí najít víru, že má sílu překonávat problémy. Zařaď si do slovníku slovo „statečná“ a použij ho pokaždé, když uvidíš ji nebo její spoluhráčku zkoušet něco nového nebo riskovat (například když vystřelí z dálky), pochval ji,“ říká Bartlettová.

„Když se stane chyba, mluv o ní – ale mluv taky o širším kontextu,“ říká Holtová. „Je to lidská přirozenost, dokonce i u dětí, že se zabývají něčím, co udělaly špatně, i když udělaly dvacet věcí správně. Povzbuď ji, aby se nad chybou zamyslela a využila ji jako příležitost k růstu, pak přesuň pozornost na všechny pozitivní věci, které udělala. Pomáhá taky, když se jí přiblížíš tím, že upozorníš na svoje vlastní drobné chyby. Ukážeš jí tak, že vlastně o tolik nejde.“

„Důležité je taky nedovolit dívce, aby to vzdávala, pokud nejde o případ, že si s trenérem nebo trenérkou opravdu nerozumí na osobní úrovni. Nedostatek prostoru na hru, pocit, že je horší než její spoluhráčky, nechuť ke sportu a prakticky jakýkoli jiný problém se dá vyřešit tím, že jí ukážeš jiný význam slova vítězství,“ říká Bartlettová. „Vyzdvihni dovednost, ve které se zlepšila, nebo připomeň nové přátele, které si našla, a pomoz jí na pár týdnů v týmu nastavit cíl, který s tím bude souviset.“

Bartlettová říká, že spoustu odvahy a sebevědomí přináší i dotažení sezóny do konce, a to i v případě, že si dívka po jejím skončení vybere jinou aktivitu. Právě tahle vytrvalost by mohla být tím, co navždycky změní statistiky… i budoucnost sportu.

Další rady, jak udržet děti, především dívky, u sportu, najdeš v Příručce pro trénink dívek, kterou v rámci svého závazku Made to Play spoluvytvořila společnost Nike. Poslechni si taky speciální díl pořadu Trained, jehož hostem je sportovní psycholog a sportovec Jim Taylor, PhD.