Nikdy nepřestávej naslouchat

Když Bill Bowerman v roce 1948 začínal jako trenér atletického týmu Oregonské univerzity, vypadala většina běžeckých bot jako kožené společenské boty s hřebíky v podrážce. Bill byl neúnavným studentem. Studoval všechno od anatomie až po složení materiálu a hledal způsoby, jak vylepšit tehdejší provedení bot. Když se ale se svými nápady obrátil na výrobce běžeckých bot, jen málo z nich, jestli vůbec někdo, mu chtělo naslouchat.

A tak se do práce vrhnul sám Bill. Ať už sestavoval jedinečný pár se svrškem z hadí, jelení nebo rybí kůže, nebo vytahoval všechny hřeby ze stávajících bot, aby je upravil pro konkrétního běžce, vždycky hledal nové způsoby, jak to udělat, aby boty byly s každým krokem lehčí, rychlejší a efektivnější.

Hayward Field, legendární dráha na Oregonské univerzitě, byla zkušebním místem pro jeho experimenty. Bill měl pod tribunami malou kancelář s dveřmi, které vedly přímo na dráhu č. 8, vnější dráhu oválu. Říká se, že Bill často vystrčil hlavu ze dveří a zavolal na nic netušícího studenta prvního ročníku, aby otestoval jeho nejnovější vynález. Ať byly výsledkem několikadenní křeče v nohou, nebo Billův průlom, vždycky si byl jistý, že mu jeho běžci podají vyčerpávající zprávu a že tyhle údaje zohlední při vytváření další verze.

Když si budoucí olympijský maratonec a běžec Oregonské univerzity Kenny Moore při běhu zlomil nohu, Bill rozebral běžecké boty, které měl na sobě, a zjistil, že k Moorově zlomenině přispěla nedostatečná podpora klenby ve střední části. Bill se pustil do práce a pro Kennyho vyrobil botu s měkkou houbovitou gumou v patě a přední části chodidla, s polstrovanou vnitřní podrážkou a pevnou gumovou podrážkou. Tu pak nosil, když se uzdravil. Tenhle prototyp nakonec položil základy modelu Nike Cortez, jedné z nejikoničtějších a nejprodávanějších běžeckých bot, které kdy spatřily světlo světa.

Běžci z Oregonské univerzity nebyli jediní, kdo těžil z Billovy snahy řešit každý den drobné problémy. Když se přestavovaly tribuny na Hayward Field, Bill přestěhoval svoji pracovnu do suterénu lékařské budovy v centru města Eugene. Bill vytvářel speciální boty pro ortopedické potřeby pacientů v budově a na oplátku posílal své běžce na rentgen, aby získal detailní snímky jejich kostí nohou a mohl pro každého z nich vytvořit unikátní vzor s hřeby.

Bill údajně nikdy nechtěl, aby se o něm mluvilo jako o „inovátorovi“, a radši dával přednost označení „řešitel problémů“. I když jeho práce posunula svět designu obuvi mílovými kroky dopředu, uvědomoval si, že skutečné inovace se nikdy nedějí izolovaně. „Nejdřív musíš naslouchat. Podívat se na problém. Pak najít řešení, a když máš štěstí, změníš svět.“