Muslimky získávají zpět své postavení ve společnosti

Cílem kreativní skupiny Muslim Sisterhood a jejích spoluzakladatelek Zeinaby Saleh, Lamisy Khan a Sary Gulamali je změnit definici toho, co znamená být muslimkou, a ukázat, co to znamená pro ně. K tomu je třeba změnit vnímání jak v rámci jejich vlastní komunity, tak v mainstreamu-

„Kdybych [během dospívání] vídala obrázky muslimek, jaké vytváříme, pravděpodobně bych se svou vírou tolik nezápasila,“ říká 25letá spisovatelka a stylistka Lamisa. „Vytvořily jsme prostor, ve kterém se muslimky mohou hlásit ke své víře, aniž by měly pocit, že musí být určitým typem osoby, aby je ostatní přijali.“

Tři zakladatelky se seznámily na sociálních sítích poté, co se prostřednictvím své tvorby navzájem inspirovaly k pozitivnímu posunutí identity muslimek. Spojuje je to, čemu Sara říká „směs zápalu a bolesti,“ související se snahou být přijímány a uznávány v kreativním odvětví i v rámci vlastní víry a kultury. Skupina Muslim Sisterhood byla vytvořena v roce 2017, nejprve prostřednictvím fotografické série zaznamenané 23letou umělkyní a fotografkou Sarou. Tato série se vzpírala tradičním zobrazením a místo toho oslavovala hloubku a energii netradičních muslimek milujících streetové oblečení, které Zeinab, Lamisa a Sara znaly.

„Všechny máme vnitřní potřebu vytvářet místa, která muslimkám pomáhají najít sebe sama. To usnadní život nejen nám, ale i těm, které přijdou po nás,“ vysvětluje 24letá umělkyně Zeinab. „Jde o oslavu nás samotných, podporu sesterství a zesílení hlasů, které zpravidla nejsou tolik slyšet, způsobem, který nediskriminuje naše komunity.“

Projekt vzniklý z jejich nadšení se vyvinul do vzkvétající mezinárodní komunity zahrnující inkluzivní události, práci se značkami, workshopy sebeobrany, publikovaný časopis a mnohem více focení, která kreativně oslavují islám.

Zakladatelky říkají, že jejich online základna jim v posledních měsících pomohla posílit schopnost spolupráce, zvlášť poté, co se Sara přestěhovala z Londýna do Vancouveru. Tady mluví o tom, jak stmelily své sesterství i své veřejné iniciativy a jak by rády změnily definici toho, co dnes znamená být muslimkou.

Je jasné, že jste všechny tři neuvěřitelně vděčné za to, že jste se navzájem našly a zjistily, že máte stejné kreativní cíle. Jaké to bylo, když jste se konečně setkaly, a jak se váš vztah vyvíjel?

Sara: Když jsme se poprvé setkaly, celou dobu jsme jen seděly a povídaly si. Spojila nás naše láska a frustrace ze stavu věcí. A tahle směs zápalu a bolesti nás drží pohromadě. Protože potřebujeme ženy, které nás nejen podpoří, ale zároveň skutečně chápou naše pohnutky.

Lamisa: Dospívání pro mě nebylo snadné, protože být muslimkou nikdy nebylo cool. Bylo to dost izolující a není důvod, proč by se ve společnosti, která je tak propojená jako ta dnešní, měl tak někdo cítit. Takže když jsem viděla práci [Zeinab a Sary], okamžitě jsem se jim ozvala a řekla jim, ať mě přijdou navštívit do mé kanceláře. A zbytek je historie. Mám jenom bratry, takže objevovat mou kreativitu, víru, identitu a sílu s [těmito ženami] bylo prostě úžasné.

Zeinab: Jsem mámina jediná dcera, takže jsem vždycky chtěla starší sestru a Lamisa jí pro mě je. Mluvíme spolu každý den, přespávám v jejím domě a její máma je jako moje teta. A co se týče Sary, tak si nemyslím, že jsem někdy potkala někoho, kdo by měl stejnou zkušenost s uměleckou školou jako já. Není snadné tam být muslimkou, takže mě s ní spojuje tohle. Sara je moje mladší sestra.

Neznám nic tak uspokojujícího jako to, když vás podrží vaše sestry a vaše komunita. Vědět, že mě tyhle dvě holky podporují, je prostě úžasný pocit. Lamisa a Sara pro mě jsou obrovským zdrojem síly a prostě…

Lamisa: …sebedůvěry a jistoty.

Zeinab: A emocionální podpory. Jo, tyhle holky jsou moje sestry.

Jak vaše víra, kterou jako mladé muslimky sdílíte, ovlivňuje váš kreativní přístup a vaši tvorbu?

Zeinab: Islám nás učí ohleduplnosti, empatii a přívětivosti vůči všem. Kdokoli chce přijít do mešity, bude přivítán s otevřenou náručí, a moje rodina mě vždy učila, abych přijímala všechny lidi. Zakát, jeden z pilířů islámu, je povinná dobročinná platba, takže péče o komunitu je v naší víře hluboce zakořeněná.

Lamisa: Četla jsem knihu o tom, že lidi z marginalizovaných a etnických komunit mají určité sdílené porozumění, které si nemusí vysvětlovat. Nemusím vám vysvětlovat, proč nepiju, proč rodiče chtějí, abych byla do devíti večer doma, proč se oblékám určitým způsobem. Skutečnost, že mi islám poskytl sdílenou identitu a porozumění s mými vrstevníky, které jsem nenašla nikde jinde, mi dopřála velkou úlevu.

Seznámily jste se na Instagramu, Muslim Sisterhood jste nejprve spustily jako instagramový účet a vytvořily jste rozsáhlou geograficky i jazykově neomezenou komunitu. Jak svou přitažlivou představu sesterství udržujete online a jak dosahujete toho, aby vás bylo slyšet offline?

Zeinab: Sociální sítě nám poskytly nástroj pro nalezení našich lidí. Velkým momentem pro přesun naší online komunity do „skutečného“ světa bylo spuštění našeho časopisu (v roce 2019), kterého se zúčastnilo přes 200 lidí. Bylo to super – skvělé nealko koktejly, místo pro modlení, úžasní diskutující a muslimští DJové.

Lamisa: Důvodem, proč máme tolik podpory, je to, že jsme hodně autentické. Jsme doslova muslimky vytvářející snímky pro muslimky. Instagram nám poskytl platformu, na které se můžeme zaměřit na životy lidí a zjistit, jak se nám podobají, což člověku poskytuje dojem komunity přesahující prostor i geografickou vzdálenost.

Jak se Muslim Sisterhood po třech letech vypořádává se zastaralými postoji uvnitř muslimské komunity a mimo ni?

Zeinab: Rozkládáme reprezentaci naší prací a prioritizací muslimských a etnických spolupracovníků. Soustřeďujeme se i na to, kdo drží fotoaparát, a na tým stojící za celým focením, nejen na to, kdo skončí na billboardu. Vytváříme tak nové příležitosti mimo bělošský pohled a lineární nebo normativní struktury. Všechno tak nějak přirozeně rozkvetlo, Alhamdulilláh. Skutečně klíčovým okamžikem bylo organizování workshopů břišních tanců, tvorby časopisů a výroby vonných tyčinek. Bylo úžasné platit muslimkám, aby hostovaly své první workshopy.

Lamisa: Naše snímky původně odkazovaly na naše dospívání v centru Londýna a hodně stavěly na téhle estetice. Takže jsme fotily na místech, jako je Brick Lane a Brixton, což byla komunitní a kulturní centra, která se stávala obětí gentrifikace. Pózovaly jsme uvnitř halal obchodů, trhů a cash & carry obchodů a strejdové, do jejichž obchodů jsme chodily, nás hodně podporovali: „Nezapomeňte nás otagovat na Instagramu.“ Minulý rok, když jsme fotily pro jednu značku, vrátily jsme se do toho stejného cash & carry obchůdku a fotily tam znova. Kruh se tím uzavřel a bylo to fakt příjemné.

Zeinab: Pozvali nás na [britský] Islam Channel, což je televize, kterou sledují moje máma a tety, Bylo to úžasné, protože jsme mohly promluvit k naší komunitě, zejména ke starším lidem, a propagovat solidaritu a rozmanitost toho, kým může muslimka a nebinární osoba být, i mimo naši instagramovou základnu.

Jako spoluzakladatelky máte pro svůj projekt stejný zápal. Jak se v tomhle kontextu do vaší práce promítá síla kolektivu, abyste se vyvíjely jako lidé i jako tvůrkyně a stejně tak se vyvíjela i vaše komunita?

Lamisa: Jsem z nás ta hlasitější a extrovertnější, takže se zabývám hlavně navazováním kontaktů. Zeinab je hrozně organizovaná a pečlivá, takže řeší logistiku a střídáme se ve čtení e-mailů a finálních konceptů dokumentů. Sara bývala naší fotografkou, ale teď řeší účty a případnou práci na dálku. Můžu se spolehnout na to, že holky budou mít stejnou vizi, a pokud bychom se náhodou neshodly, pobavíme se o tom a na něčem se shodneme.

Bez Muslim Sisterhood bychom se nemohly nazývat stylistkami nebo kreativními ředitelkami, protože to jsou profese, do kterých je náročné proniknout. My jsme se mohly jejich náplň naučit samy a díky tomu jsou naše dovednosti přenosné a můžeme je předávat dalším lidem.

Sara: Můžeme toho víc nabízet a poskytovat víc příležitostí. Hrozně rády najímáme naše přátele a další lidi z naší komunity, zvlášť když jsem teď v zahraničí, a poskytovat jim příležitost růst a uspět spolu s námi. Když pracujeme jako kolektiv, dokážeme toho mnohem víc. Už jenom to, že spolu můžeme mluvit, postěžovat si, říct, že se na to máme chuť vykašlat, že se cítíme špatně nebo že nás něco frustruje, nám pomáhá se z toho nezbláznit. Jedna z nás totiž může říct „To je v pohodě, já se toho ujmu.“

Zeinab: Práce v kolektivu někdy může být stresující z toho důvodu, že člověk ztratí trochu kontroly. Ve skutečnosti je to ale úžasné, protože vím, že se u holek můžu spolehnout na to, že mi poskytnou podporu a zvládnou své úkoly a že když naše dovednosti spojíme, můžeme vytvořit něco, co nás všechny jednotlivě přesahuje. Vím, že dílo, které vytvoříme, bude krásné a bude mít význam pro celou naši komunitu.