Nigerijská hvězda kreativního světa dává nový rozměr vnímání africké módy

„Chci, aby se všechno vyvíjelo společně a sjednotilo se.“ Takový je hlavní cíl Momo Hassanové-Odukaleové, 24leté kreativní ředitelky a stylistky, která v současnosti působí v Lagosu. Její kreativní tvorba má naprosto jasný záměr: „Zaměřuji se nejen na nigerijské značky, ale také na značky (z celé) Afriky, abych je přiblížila, ani ne tak západnímu světu, ale i lidem tady.“

Po absolvování světově proslulé umělecké a designové školy Central Saint Martins v Londýně zůstala Momo v tomhle velkoměstě, aby si vyzkoušela, jaké to je pracovat v módním průmyslu jako stážistka a asistentka stylisty v módním časopise. Měla ale na paměti syndrom vyhoření, který je v tomhle odvětví a u její generace běžný. „Nechtěla jsem se zničit prací,“ říká. „Pořád tohle odvětví miluji, ale chtěla jsem se vrátit do Nigérie a dělat to, co mám na své domovině ráda. A ne, abych musela procházet těmi emocionálními, psychologickými a všemi druhy stresu jen proto, že chci dělat módu v Londýně.“

Ale k tomu, aby se Momo vrátila zpátky do Nigérie, ji vedly i jiné důvody. V Lagosu má blízko k místním talentovaným lidem, u nichž nachází motivaci a inspiraci. A tak v roce 2019 vzniklo MOMO – její kreativní studio, které nabízí poradenství, styling a určuje kreativní směr. V tomhle článku se dozvíme o její cestě z Los Angeles do Londýna a Lagosu a o tom, jakým způsobem se snaží změnit jak globální, tak i lokální vnímání africké módy.

[Moje zázemí je] velmi transkontinentální. Ano, mám nigerijské kořeny, ale narodila jsem se v Los Angeles a od svých 11 let jsem chodila do školy v Anglii. Každé z těch míst ve mně něco zanechalo. To, co mě ovlivnilo, je cestování. Miluji kulturu a poznávání, dostávat se na místa a vidět různé věci, které by se podvědomě mohly projevit v mém stylu.

Tvoření mě žene dopředu. Je to moje vášeň a myslím, že to pramení z umění – mojí první lásky. Už na škole, když jsme měli historii umění, jsem měla potřebu neustále něco tvořit a vyjadřovat se prostřednictvím umění nebo jen tak vytvářet zážitky. Je to emotivní.

Máme tu hudební scénu, která má svoji vlastní módu. Pak jsou tu návrháři a návrhářky, kteří tvoří nové kolekce. Mezi tím, jak vypadá hudební scéna, a tím, co návrháři a návrhářky v Nigérii tvoří, je obrovská propast. Máme takový výraz, který tu lidé používají –alté. V podstatě to znamená alternativní. Mám pocit, že spousta lidí už je z toho slova dost unavená. Pokud jsi v určitém věku, potkáváš se s určitými lidmi a jsi z hudební branže, pak tě automaticky zařadí do kategorie „alté“, což nemusíš nutně vnímat jako negativní.

Řekla bych, že jsou to devadesátky, hlavně pro dívky. Vysoké boty, minisukně a topy.

Ne nezbytně. Opravdu nemám pocit, že musím. Obzvlášť, když nejsem dennodenně oblečená do tradičního oděvu. Rozhodně se ale snažím spolupracovat se spoustou nigerijských návrhářů a návrhářek, kteří za pár let možná přetvoří náš původní nigerijský styl – jaké je naše tradiční oblečení a jak představuje to, ze kterých částí Nigérie jsi. To pro mě znamená původní styl. Není to nic západního. Je to oblečení, které se dřív nosilo každý den a teď ho nazýváme „tradičním“. To je to, co si vezmeš, když jdeš na svatbu. Jsem ráda, že můžu pracovat s lidmi, kteří tvoří a objevují svůj um skrz nové techniky, ale zároveň se vracejí k tomu, jak se tyhle tradiční oděvy vyrábějí. Můžou to být nitě, se kterými oblečení šijí, nebo druh materiálu, který používají.

Myslím, že když se řekne návrhář nebo návrhářka z Afriky, tak ten problém je v tom, co si s tím lidé spojí. Lidé očekávají, že budeš používat určitý potisk nebo tvar. Myslím, že to je to, o co se právě snažíme. Ukázat, že to, že jsi návrhář nebo návrhářka z Afriky ještě neznamená, že tvoje oblečení bude ušité z barevné látky. Můžeš udělat strukturovaný, na míru ušitý oblek nebo dvoudílný kousek a pořád jsi návrhářem. Jde především o změnu úhlu pohledu na to, co je africké, a zbavit se všech stereotypních názorů na to, co je Afrika nebo kdo jsou Afričané.

Chci přispět k rozvoji infrastruktury módního průmyslu. Opravdu se na to nedívám tak, jako že je to jenom o mně. Když pomáhám návrhářům a návrhářkám se stylingem, chci, aby na nich lidé viděli to, jak jsou šikovní a jak je jejich práce úžasná. Je to prostě ten pocit chtít ukázat, kolik můžeme dát a jak talentovaní všichni jsou. To je to, co chci.

Mám pocit, že bych nemohla poznávat tyhle tvůrčí osobnosti, návrháře a návrhářky a mít s nimi osobní vztahy, kdybych byla v Londýně. Takže, jo, je důležité, že jsem doma a můžu. Vrátila jsem se zpátky do Nigérie, protože jsem věděla, co tady chci dělat. Všechno se točilo kolem: „Kde jsem? Kde chci, aby byla moje základna?“ Chci, aby moje základna byla tam, odkud pocházím, a to naprosto souviselo s tím, co chci dělat. V budoucnu hodláme spolupracovat s mnoha značkami po celé Africe. Chci neustále cestovat po Africe. Jde vlastně o to, co chci dělat, a o to, co cítím, že bude mít větší vliv na můj život. Cítím, že to je být tady.