Styl tohohle kreativce vychází z jeho lásky k basketbalu a běžecké vášně

Lono Brazil III si dokáže udržet svoji jedinečnost a kreativitu, i když je doslova součástí davu. Je jedním z členů běžeckého klubu, který si prošlapává cestičky v ulicích Tokia. Skupinové běhání sice na první pohled nevypadá jako efektivní způsob sebevyjádření, ale každý běžec má svůj jedinečný styl.

Lono má černošské a japonské kořeny, a proto se nehlásí jenom k jedné identitě. Dřív žil v Los Angeles a New Yorku a teď tráví svoje dny jako ředitel tokijské pobočky slavného streetového butiku Union a jako místní trenér Nike Run Club. A aby toho nebylo málo, tak je zároveň taky DJ, model a člen běžeckého klubu Athletics Far East (AFE). Běhání pro něj ale není jenom způsob, jak si udržet zdraví, nebo jenom šance k navazování kontaktů. Běhání přímo určuje jeho charakteristický styl a je to pro něj další způsob, jak rozvíjet kreativitu. Dává tím najevo svůj styl a kulturní vlivy. „Už hodně dlouho pozoruju, jak spolu sport a móda souvisí a v čem jsou protichůdné,“ říká Lono. „Můj styl byl vždycky spojovacím článkem,“ dodává. Tady Lono vypráví o svém stylu, který vždycky vycházel ze sportu – ať už dnes, kdy se věnuje běhání, nebo v dětství, kdy se svým tátou sdílel zálibu v botách Jordan a basketbalu.

Vyrůstal jsem napřed v New Yorku a Los Angeles a pak v Tokiu, takže jsem se určitě setkal s mnoha různými styly. Oba moji rodiče pracovali v hudební branži a pohybovali se kolem nich zajímaví, umělecky založení lidé, kteří měli svůj jedinečný styl. Můj táta pracoval v hip-hopu a k tomuhle žánru vždycky patřil parádní styl a móda. Vždycky se dobře oblékal a zakládal si na svém stylu, ať už zrovna nosil obleky, nebo ležérní oblečení na volný čas. Je velký fanda basketbalu a sám mě k tomuhle sportu přivedl. Viděl jsem, jaký styling si volí basketbaloví hráči a umělci, a zvlášť ti hip-hopoví. To, že jsem byl odmalička v kontaktu s basketbalovou a hip-hopovou kulturou a sportovním oblečením značky Nike, mě hodně ovlivnilo. Můj táta mě vždycky oblékal do značky Jordan. Tady je fotka, jak nosím Jordanky, když mi ještě nebyl ani rok. Když jsem (později) sledoval Jordana v televizi a nosil jsem stejné boty jako on, byl to pro mě ten nejúžasnější zážitek. Vždycky jsem si hodně potrpěl na tenisky.

Myslím, že jsme o tom nikdy nedebatovali, vždycky si byl jistý svojí pravdou! A nejlepší model je bez diskuze Nike Air Jordan 11 ‚Concord‘. Na palubovce ve světle reflektorů vypadá tahle lakovaná kůže fakt úžasně. Nikdy jsem neviděl nic stylovějšího a luxusnějšího.

S běháním jsem začal na univerzitě a pomohlo mi získat jedinečnější styl. Důvod byl asi hlavně v tom, že běžecké modely se nikdy příliš nenosily „na ulici“. Hudebníky a lidi z módní branže nikdy nebylo moc vidět v běžecké výbavě, pokud se tedy zrovna nevěnovali běhání. Všiml jsem si toho a přišlo mi zajímavé vnést trochu tohohle stylu do mých každodenních outfitů. Tahle odlišná estetika, ať už jde o štíhlejší střihy, nebo kratší kraťasy, hodně změnila můj šatník. Začal jsem se víc soustředit na velikost a střih, a jak je poznat, tak běhání ovlivnilo můj celkový outfit. Přišlo mi zajímavé začlenit do mojí každodenní módy některé z tradičních běžeckých kousků Nike, jako jsou třeba staré běžecké bundy. Chtěl jsem se vrátit k dřívějšímu stylu a zkombinovat ho se svým vlastním.

Vedoucí a zakladatel AFE, Mr. DKJ, je pro mě velkou inspirací, protože tomuhle klubu vtiskl ucelenou vizi a doopravdy miluje sport. Uvědomuje si, jak důležité jsou pro tuhle partu osobní vztahy. Neklade se tolik důraz na věkovou hierarchii, jak je to v Japonsku běžné, a vzniká tak pohodová atmosféra, kde mají mladí členové týmu stejný prostor k navazování vztahů jako veteráni. Členové klubu AFE jsou jiní než ostatní tokijští běžci, protože svoje běhání dokážou brát vážně i s humorem. Jsou velmi přátelští a po běhání si často zajdou na skleničku. Běžci z tohohle týmu nejenom rádi běhají, ale taky se jim daří skloubit osobní a pracovní život. Nikdy se spolu nenudí a rádi si povídají o tom, co je zrovna nového – nejen o běžeckých botách, ale taky o módě, šikovných věcičkách a dalších zajímavostech.

Ať už běhám, nebo dělám cokoli jiného, vždycky je to o uměleckém vyjádření. Každého přivádí k běhání něco jiného. Pro mě osobně je běhání způsob, jak zařadit sport do širší perspektivy. Když při běhu vyvíjíš fyzickou námahu, tak se dozvídáš víc o sobě, svojí mysli, odhodlání a kreativitě. Jsem díky tomu kreativnější – to je jeden z hlavních důvodů, proč se tomu pořád věnuju. Při běhání mám pocit, jako bych měl vypnutou hlavu, ale zároveň si dokážu srovnat myšlenky. Když přemýšlím o tom, co budu příště pouštět za mixážním pultem, tak se začne tělo zahřívat a můžu se volně hýbat. Řekl bych, že při běhání dokážeš svoje pocity uchopit líp, než když sedíš doma a posloucháš muziku.

Moje oblíbená (běžecká) trasa vede rušnými ulicemi čtvrtí Šibuja, Harajuku a Šinjuku. Naskýtají se mi úžasné pohledy, a přitom poslouchám svoji oblíbenou house muziku. Běhání ve mně probouzí kreativitu a pozitivní smýšlení. Nechávám věci volně plynout, a to se pak promítá do mých dalších koníčků a kreativních aktivit.