Mladý pár, který mění svět hudby a modelingu

Deba Hekmatová a její partner Tom Austin jsou pořád v jednom kole.

Tihle kreativní teenageři – modelka a hudebník – říkají, že období lockdownu pro ně bylo příležitostí, aby prodiskutovali náročná témata rasismu a společenských změn, ale taky aby se posunuli dál ve svojí kariéře. Až se budou v budoucnu ohlížet zpátky, rádi by si řekli, že za sebou v tomhle období zanechali nějakou stopu.

„Nerad bych se ohlížel zpátky s pocitem: ‚Tři měsíce jsem na nic nesáhnul a nic jsem neudělal‘,“ svěřuje se Tom, rapper z malého města hodinu cesty severně od Londýna, který vystupuje pod jménem Niko B. „Takže jsem byl u sebe v pokoji a snažil jsem se vyprodukovat spoustu muziky. Hrozně mě baví vytvářet něco nového, co ještě před pěti minutami neexistovalo.“

Mezi jeho výtvory jsou i dva hitové singly, které mají oba deset milionů zhlédnutí. Deba mezitím kráčí svojí vlastní cestou jako modelka a aktivistka. Pochází z Kurdistánu, ale teď žije v Londýně. Prostřednictvím Instagramu začala pracovat pro modelingovou agenturu a svoji rostoucí platformu využívá s cílem překonat v tomhle kreativním odvětví zastaralé pojetí krásy. Na Instagramu vede se svými vrstevníky pravidelně debaty o problémech, kterým čelí jejich generace.

„Není vůbec lehké mluvit s druhými o rase a rovnosti, ale je to moc, moc důležité,“ říká Deba. „Svoje přesvědčení v těchhle otázkách jsem vždycky dávala hlasitě najevo. V posledních několika měsících jsem se s tím ale dostala na úplně jinou úroveň.“

Tom a Deba se seznámili na Instagramu a jejich různé kreativní aktivity jdou proti kategorizování a jakékoli tradiční interpretaci. Popovídali jsme si s nimi o tom, jak změny, kterými dněšní svět prochází, vyžadují obětavost v zájmu druhých a jak je jejich generace na tento úkol připravená.

Jako spousta lidí v dnešní době, i vy jste se seznámili na Instagramu, viďte?

Tom: Debu sledoval jeden můj kamarád. Když jsem ji viděl, řekl jsem si „týjo, ta je hustá“ a začal jsem ji sledovat taky. Aby si mě všimla, musel jsem ji několikrát přestat a znovu začít sledovat. Zkusil jsem to pětkrát, desetkrát a až asi na jedenáctý pokus jsi mi odpověděla.

Deba: A teď jsme tady.

A tak jako hodně mladých v dnešní době, i vy jste zapojení do spousty různých projektů, přestože je vám oběma teprve 19. Jak byste popsali to, co děláte?

Deba: Já dělám v prvé řadě modeling. Řekla bych ale, že za posledních pár let v tomhle odvětví se mi taky podařilo vytvořit platformu, která podporuje mladé ženy různých barev pleti a mladé lidi jako já a pomáhá měnit modelingové prostředí k lepšímu.

Tom: Mojí hlavní aktivitou je rozhodně hudba. Přes ni se ale dostávám ke spoustě dalších kreativních oborů. Například jsem jedno ze svých hudebních videí sám režíroval. Takže dělám hudbu a k tomu taky všechno, co souvisí s natáčením. Navíc řeším vzhled průvodní grafiky. A u některých videí si třeba i sám navrhnu oblečení. Všechny dveře vedoucí ke kreativním příležitostem vždycky vykopnu a vstoupím do nich. Takže hudba, video, móda (slovo „móda“ nesnáším), prostě design oblečení, fotografie. Prostě všechno.

Debo, jaké to je snažit se prosadit v kreativním odvětví jako žena hlásící se ke svému blízkovýchodnímu původu?

Deba: Asi jednou z největších motivací, proč jsem to všechno začala dělat, pro mě bylo to, že když jsem vyrůstala, neviděla jsem na internetu nikoho z Kurdistánu nebo z Blízkého východu, kdo by se modelingu věnoval. A nejenom já, ale i spousta mých přátel to vnímala tak, že je nikdo nereprezentuje. To bylo vážně skličující, protože nám jako mladým holkám bylo ze všech stran podsouváno, že se máme snažit vypadat jako ty blonďaté, modrooké modelky naplňující takový hodně tradiční západní ideál krásy a to prostě není správně. Je to šílená představa. Nedává to žádný smysl.

Modeling potřebuje větší rozmanitost ve vnímání krásy. A mám pocit, že ta rozmanitost v něm v současnosti narůstá, ale zatím se to týká hlavně výběru a obsazování modelek. Teď je třeba se zaměřit taky na produkci. Zákulisí modelingu je pořád extrémně bílé. Pro zlepšení bude třeba udělat víc než obsadit do nějakého projektu 12 černých modelek. K čemu to je, když celý produkční tým je bílý? Jestli máme poctivě a spravedlivě reprezentovat všechny, tak to nemůžeme dělat jenom navenek.

Jaké jsou reakce na vaši práci, kterou se snažíte měnit vnímání v oblasti hudby a modelingu?

Tom: Řekl bych, že se setkávám s hodně protichůdnými reakcemi. Lidi to buď pochopí, nebo ne. Někdo řekne: „Tohle, že je hudba? Jak může dneska někdo tohle považovat za hudbu?“ Jiní říkají: „To je geniální. Neznám nic, co by znělo podobně.“ Je fakt, že moje hudba je dost odlišná. A někdo to vnímá pozitivně a někdo negativně. Záleží, jak to komu bere hlava. Moje hudba je dobré téma k diskusi. Zajímá mě, co si o ní lidi myslí. To, co si z ní mají odnést totiž vždycky nechávám na nich.

Deba: Reakce jsou hodně různé. Spousta malých holek mi píše a děkuje. To mě hrozně těší a je to je to vlastně jediný důvod, proč se snažím nějaké změny prosazovat.

Tom: Fakt, za tohle si by Deba zasloužila metál. Často, když mi vypráví o svém dětství, říká: „Když jsem byla menší, vždycky jsem si přála vidět víc modelek, které by vypadaly jako já – aby měly huňaté vlasy, husté obočí nebo tak.“ A pak mi ukáže komentář nebo zprávu od nějaké holky, která jí píše: „Vždycky se mi posmávali, protože mám husté obočí, ale díky tobě jsem se naučila mít svoje obočí ráda.“ Podle mě je fantastické, když Deba takhle někomu pomůže.

Deba: I kdybych pomohla jenom jedné dívce líbit se sama sobě, bylo by to pro mě něco neuvěřitelného. A netýká se to jenom mého vzhledu, ale taky původu. Každý den mi někdo nadával do teroristů. Říkali mi „gorilo“ nebo „Chewbacco“. Hodně mě to zraňovalo. A takhle odporně mě častovali jenom proto, že mám trochu chlupatější ruce a kvůli podobným věcem. Teď chci, aby dívky, které si tímhle prošly, byly o to silnější.

Čím to podle vás je, že mladí z vaší generace dokážou oslovit tak obrovské množství lidí?

Tom: Myslím, že je to tím, jak ohromný vliv mají sociální média. Kdysi, když třeba můj táta chtěl, aby někam přišlo 100 lidí, tak musel vytisknout 1 000 plakátů a všechny je pracně nalepit po širokém okolí. Dneska může kdokoli na Instagramu vytvořit příběh, nějakou událost nebo cokoli jiného a do pěti minut s tím oslovit 5 000 lidí. Množství příležitostí, které sociální média nabízejí, a taky možností, jak přes sociální média něco ovlivnit, je enormní.

Deba: To jo, je to fakt mazec. Sociální média ale můžou jak pomáhat, tak škodit. Člověk přes ně může vydělávat peníze nebo šířit užitečné informace a pomáhat druhým. Ale můžou se taky stát hlubokou jámou, do které se člověk zavrtá a získá sebezničující návyky. Ale to je každého volba. Každý si musí umět říct: „Proč mám teď být na mobilu? Co z toho budu mít?”

Pokud mi to pomůže se měnit k lepšímu nebo se dozvědět něco hodnotného, tak to má cenu. Nechci být na sociálních médiích a jenom pořád scrollovat a litovat se kvůli tomu, jak vypadám a kolik mám nebo nemám peněz.

Když jsi online, můžeš si taky třeba s někým o něčem hodnotném popovídat místo nekonečného zírání do mobilu a hltání obrovských kvant informací.

Kromě vlivu sociálních médií je tady taky, zdá se, jakási poptávka po změně současného stavu v různých oblastech. Lidé naslouchají. Čím myslíte, že to je?

Deba: Myslím, že naše generace má… nechci říct plné zuby, ale je už do jisté míry unavená současným stavem a víme, že změnit to musíme sami. Doufejme, že naše generace bude tou, která potřebné změny nastartuje.

Všude vidíte, jak se bílé děti přou se svými rodiči, kteří s nimi vůbec nesouhlasí. Na netu je spousta videí, jak se spolu hádají o těchhle věcech. Je to ale něco, co potřebujeme. Musíme vyjít ze svojí komfortní zóny.

Svoje přesvědčení jsem vždycky dávala hlasitě najevo hlavně při diskuzích o rovnosti a rase. V posledních několika měsících jsem se s tím ale dostala na úplně jinou úroveň. A myslím, že je to tím, jak jsme všichni zavření doma. Když se v člověku nahromadí všechen ten hněv a on nemá možnost si ho vybít venku, musí si nají jiný způsob, jak ho ventilovat.

Kromě těch miliónů lidí, se kterými můžete být každý den ve spojení, jak jste oporou jeden druhému?

Tom: Všechno, co vytvořím hned ukazuju Debě. Jejího názoru si moc vážím. A taky mě motivuje. Protože když člověk něco vytvoří, tak se těší, až to někomu ukáže, ne? Protože chce sdílet tu radost.

Deba: Oba jsme úplně jiní. Oba se věnujeme vlastní tvorbě. Když Tom vidí, že se mi něco podaří, motivuje ho to, aby se taky snažil zlepšit. Když vidím, že získá novou zakázku nebo se mu podaří tohle nebo tamto, řeknu mu: „Dobrá práce. To se ti fakt povedlo.“ A pak přemýšlím, jak bych se já mohla zlepšit. Mám pocit, že je pro mě inspirací. Tom je moje inspirace. Je to paráda.

Tom: To znělo fakt skvěle.