Dvě podnikatelky z Brooklynu vítězí na hřišti i mimo něj díky týmové práci

Od první chvíle, kdy vstoupila do kavárny Playground v brooklynské čtvrti Bedford-Stuyvesant, věděla Elle Clayová, že tohle místo je něčím výjimečné. A s ním i jeho majitelka Zenat Begumová.

„Protože nedám na kávu dopustit, navštěvovala jsem různé kavárny ve svém okolí,“ vzpomíná Elle. Ale tahle návštěva byla víc než jenom skvělý smyslový zážitek – viděla totiž předtím Zenat na Instagramu a zaujala ji její práce. „Vešla jsem dovnitř a nechala jsem si (ji) zavolat. Když jsem se rozhlédla kolem, hned jsem viděla, že to tam vypadá jinak.“

Zenatina kavárna Playground je opravdu jiná než ostatní. Od svého otevření v roce 2016 se stala komunitním centrem. Elle potvrzuje, že se tu podává skvělá káva, ale kromě toho se v kavárně pořádají čtení poezie, workshopy, rozhlasová vysílání a taky se tu vyměňují knihy (lidé si tu můžou zdarma půjčit nebo odložit knihu). V uplynulém roce se navíc kavárna Playground zapojila do projektu komunitních ledniček – obyvatelé New Yorku takhle můžou darovat jídlo, které je podle potřeby k dispozici pro jejich sousedy.

Zenat se naučila, jak vést malý obchod, od svého táty, který na stejném místě 20 let vlastnil železářství. Elle taky dobře ví, jaké to je vybudovat projekt od nuly. Je zakladatelka produkční společnosti Wild Child NYC, která se specializuje na experimentální vyprávění a opomíjené životní příběhy. Moderuje svoje vlastní podcasty a podílí se na řadě dalších filmových a audio projektů.

Elle i Zenat milují prostředí Brooklynu, angažují se ve svojí komunitě a nadšeně se věnují svému podnikání. Díky tomu se jejich cesty protnuly a společně pořádají akce v multifunkčních prostorách kavárny Playground. Teď nám obě prozradí, jak si kolem sebe vybudovaly úspěšné týmy, které jsou oporou jejich komunitě, a jakou roli hraje v jejich práci basketbal (další společná láska).


Elle: Zenat, od chvíle, kdy jsem tě potkala, žiješ pro svoji čtvrť. Pořád se angažuješ v komunitě. Když udeřila epidemie covidu, Playground šel všem ostatním příkladem v tom, jak převzal odpovědnost za komunitu, poskytl zázemí protestujícím lidem, ale taky potraviny v komunitních ledničkách. Vždycky ses věnovala komunitní práci, a tak to pro tebe nebyl zásadní obrat. Ale povíš mi, jak se ti podařilo opustit prostory kavárny a vyjít z ní ven?

Zenat: Nápad na vytvoření komunitní ledničky přišel od mojí dávné kamarádky ze střední školy. Farmářské trhy v uplynulých měsících produkovaly nadměrné množství zeleniny, a proto ji rozdávaly nebo distribuovaly z potravinových bank. Stačilo vyslat signál a za chvíli jsme se úspěšně rozjeli. Přicházela jsem pak do kontaktu s pravidelnými návštěvníky kavárny Playground i místními lidmi, kteří si z ledničky každý den brali potraviny. Byla to široká škála zdravotních sester, pracovníků a pracovnic klíčové infrastruktury a denních center nebo stavebních dělníků, kteří si nemohli dovolit přestat chodit do práce, protože by to těžce dopadlo na jejich finance. Zatímco s tebou mluvím, tak po očku sleduju ledničku. Za poslední hodinu se tady zastavilo skoro 10 lidí, kteří přinesli nebo si vzali potraviny. Projekt funguje báječně. Podobně jako mnoho jiných projektů se to neobešlo bez drobných zaškobrtnutí…, ale musíš se přes to přenést a soustředit se na to hlavní – že živíme lidi v době, kdy je to zoufale potřeba.

Elle: Jak řešíš komplikace a vedeš svůj tým, když něco nefunguje, jak má.

Zenat: Velký problém přišel tehdy, když jsem si uvědomila: „Počkat, já teď věnuju všechen čas (komunitním ledničkám), ale kromě toho mám na starosti taky celou kavárnu.“ Pokud chci vycházet s personálem Playgroundu a efektivně s nimi komunikovat, musím je do toho (taky) zapojit. Všichni proto byli do projektu zasvěceni a chápali, že jsou s tím spojené problémy. Tyhle komplikace pro mě byly vynikající lekcí pokory.

Obklopuješ se takovými lidmi, kteří tě nejvíc inspirují, že? Jak se rozhoduješ o tom, jaké lidi nebo přátele si přizveš, aby ti pomohli s uskutečňováním tvých vizí?

Elle: Myslím, že to hodně záleží na pocitu. Závisí to na tom, jaká je mezi lidmi energie. My dvě jsme kompatibilní, protože jsme obě zemská znamení. Já jsem Kozoroh a ty Panna.

Zenat: Držme se hezky při zemi.

Elle: Víme, jak má vypadat spolupráce… Ale je to taky hodně o lidech, kteří mě inspirují. Jde o to, že vidíme potenciál v tom, co společně vytváříme, ale záleží taky na energii těchhle lidí a naladění na stejnou vlnu. Jestli jsou k dispozici, jestli k tomu přistupují s nadšením.

Zenat: Jako vedoucí týmu i jako týmová hráčka potřebuješ vědět, jaké mají lidi silné a slabé stránky a jak je povzbudit a motivovat. Ale musíš taky vědět, jak si poradit s věcmi, o které možná nejeví takový zájem, nebo jim dokonce vůbec nerozumí.

Elle, jak se ti daří organizovat týmovou souhru, když spolupracuješ s dalšími lidmi?

Elle: Řekla bych, že se při každém projektu učím něco nového. Přesně o tom to je. Basket je jako život. Jako basketbalová hráčka a trenérka, jako (producentka) a asistentka produkce vím, že je potřeba umět jasně komunikovat s lidmi a ujistit se, že jsme pořád na stejné vlně. Fakt záleží na týmu. Když je mým cílem zvítězit a vidím, že spoluhráčky nepracují tak tvrdě, jak by podle mě mohly, musíme to spolu probrat. Musíme přijít na to, jak přehodnotit a přeskupit zodpovědnosti.

Zenat: Pověz mi, jaké jsou tvoje silné a slabé stránky, pokud jde o vedení týmu? Jak ses naučila svoje slabé stránky překonávat?

Elle: Myslím, že pokud jde o práci producentky, je mojí silnou stránkou to, že důvěřuju svým vizím. Nemůžu tým přimět k tomu, aby plnil moji vizi, pokud jí sama nevěřím. Mojí slabou stránkou je to, že vedu jasné dělící linie mezi přátelstvím a spoluprací… a nepřistupuju k věcem osobně. Jsem citlivá a kritiku můžu vnímat jako odmítnutí nebo v ní můžu cítit zášť. Musím se naučit důvěřovat vztahům a zvyknout si na to, že když mi někdo dává zpětnou vazbu, je to proto, abych se mohla zlepšovat.

Zenat: Myslím, že dobrým indikátorem tvojí povahy je to, jestli dokážeš spolupracovat s lidmi, kteří se od tebe hodně liší, ale vytváří něco úžasného a revolučního. Je to o tom, jaké vypravěče příběhů v budoucnosti potkáš a jestli budeš schopná jejich příběh správně vystihnout ze svojí perspektivy.

Elle: V tvém týmu funguje dokonalá chemie. Všichni plní svoje role, ale nikdo nemá problém zabrat ve chvílích, kdy je potřeba podat výkon. A díky tomu vítězíš na plné čáře!

Zenat: Přesně tak. Myslím, že je taky důležité pochopit, že (vítězství) může mít hodně různých podob. Možná se nedostaví během akcí, kdy všechno bezvadně funguje, ale možná přijde jednoho dne, kdy někdo napíše recenzi: „V Playgroundu mají nejlepší kávu.“ Pak to do sebe hezky zapadne.

Elle: Je to spolu všechno propojené. Je potřeba se semknout, porozumět vizi a dohodnout se, že se všichni budete podílet na její realizaci.

Zenat: Než svoji vizi představíš, musíš ji správně rozvinout. Musíš věci správně utřídit, jenom tak může tvoje vize dozrát. Líbí se mi zemědělská přirovnání. Jako lidé potřebujeme hodně laskavosti a péče. Když přistupujeme k lidem kolem sebe zdrženlivě, naše práce nebude efektivní. A pro nikoho z nás to nebude pozitivní zkušenost.

Elle: Pokud chceš opravdu pečovat o druhé lidi, musíš napřed pečovat o sebe.

Zenat: Jak se ti daří vyhradit si čas na sebe samu, než se pouštíš do práce?

Elle: Pořád se o to snažím. Myslím, že teď mají někteří lidé víc času, aby poznali sami sebe z jiné perspektivy. Musejí totiž zpracovávat silné emoce, které souvisejí s tím, co se teď odehrává. Dřív pro mě asi nebylo takovou prioritou hledat cesty, jak si vybudovat větší odolnost. Jak se přenastavit, obnovit síly a dosáhnout určité rovnováhy. Pár posledních měsíců je moje tempo o něco volnější, ale stabilnější… a snažím se přijít na to, jak do svého programu zakomponovat prospěšné věci: péči o sebe, procházky, cvičení nebo meditaci.

Zenat: Určitě hraješ basketbal, že?

Elle: Vyšla jsem z cviku. Radši se před lidmi moc neukazuju.

Zenat: Dlouho jsem tě neviděla na hřišti.

Elle: Radši to nedávám na Instagram, protože jsem trochu vypadla z rytmu, ale už jsem zase zpátky.