Buddhistický mnich si tříbí mysl při běhu po japonských horských stezkách

Lidé, kteří potkávají Jukaie Šimizua v ulicích Nagana, ho znají ve dvou různých rolích: jako přátelského běžce, který je každé ráno zdraví, a jako mnicha z místního chrámu Zenkoji. Některým z nich nejde příliš dohromady, že je zároveň zbožný mnich a vášnivý běžec, ale Jukai vnímá, že jsou tyhle dvě části jeho života hluboce propojené.

Jukai má k běhání pádné důvody. Ve své pozici mnicha často radí členům komunity, kteří prochází různými obtížemi, a tahle odpovědnost těžce doléhá na jeho bedra. Někdy si klade otázku, jestli je vůbec hoden tuhle pozici zastávat, a běhání mu nabízí prostor, kde si udržuje rovnováhu a rozvíjí vědomí svého já. „Někteří lidé přichází s problémy, které je těžké vyřešit,“ říká Jukai. „Když mám naplněné srdce, tak jim můžu ukázat, jak přijmout vlastní smutek nebo čelit těžkostem.“ Pro Jukaie je běhání způsob, jak se vyrovnat s vlastními pochybnostmi – a druzí lidé z toho čerpají sílu, aby překonali svoje těžkosti.

Díky běhání si navíc Jukai udržuje vědomí hlubokého sepětí se světem přírody. Běhá po malebných běžeckých stezkách, které vedou napříč úchvatnými naganskými horami. A pokaždé, když dosáhne vrcholu, se nechá unést jejich velkolepou nádherou. „Při běhání spatřuju nejkrásnější přírodní scenérie na světě,“ svěřuje se.

Jukaiovi je teď 46 let a dál každý den běhá – pomáhá mu to vychutnávat si věci, které má nejradši, a rozpoznávat jejich pravou hodnotu. Rád tráví čas u stolu s rodinou. Popíjí pivo při sledování zápasů. Žije plně v přítomnosti. „Jako mnich vnímám běhání jako život v přítomném okamžiku. To samé učí buddhismus, má to na mě pozitivní vliv.“

Ve videu nahoře Jukai sdílí svůj příběh a ukazuje, že běhání a spirituální praxe mají mnohem víc společného, než by se mohlo zdát.