Jedna otázka, která změní způsob tvého stravování

Proč jsi dnes jedl?

Ano, zní to jako divná otázka. A zdá se, že je na ni jasná odpověď: Protože jsem měl hlad.

Je to ale pravda? Vzpomeň si, jak to bylo dnes a jak to bylo během několika posledních dnů, když jsi sáhl na jídlo. Měl jsi opravdu hlad? Pokud odpovíš ne, nejsi v tom sám.

Velká část našeho každodenního stravování probíhá automaticky. Jíme, protože je čas oběda. Jíme, protože nám partner koupil něco dobrého. Jíme, protože teď máme čas, protože za sebou máme nepříjemnou pracovní schůzku nebo hádku s partnerem, protože projíždíme e-maily a sociální sítě a ani si neuvědomujeme, že jíme.

Tohle bezmyšlenkovité cpaní se je důvodem, proč je otázka „Proč tohle jím?” zásadní pro strategii zdravého stravování, kterou uplatňují výživoví experti Brian St. Pierre a Krista Scott-Dixonová. Oba pracují pro společnost Precision Nutrition, která trénuje elitní i běžné sportovce a taky jim nabízí poradenství. Oba podporují tenhle praktický přístup založený na otázkách, který ruší špatné stravovací návyky a lidem umožňuje změnit stravování k lepšímu.

Zamyslet se nad důvody znamená odhalit největšího viníka špatného stravování: emoční hlad. „Zjistíš, jestli jíš, protože jsi ve stresu, protože se nudíš nebo protože ti jídlo pomáhá vypořádat se se studem nebo vinou,“ říká St. Pierre, který je taky registrovaný výživový specialista. Uvádí příklady klientů, kteří mu říkají, že v pátek večer spořádají celou pizzu a k tomu si dají čtyři skleničky vína, když jsou sami doma. „Nikoho nesoudím, ale existuje důvod, proč se to děje,“ říká. „Pokud se nezeptáš ‚proč‘, pak problém nevyřešíš jen tím, že budeš vědět, co jíst.”

Když se zamyslíš nad tím, proč jíš, pak přijdeš na tohle: Protože jsem ve stresu. Spěchám. Jsem unavený. Mám opravdu hlad! Tvůj cíl je udělat malé a pozitivní změny, které na ty důvody reagují. „Ber každou z nich jako krok na cestě ke zdravějšímu stravování,“ říká Scott-Dixonová, programová ředitelka v Precision Nutrition a výživová poradkyně s více než 20 lety zkušeností. Malá změna zafungovala i u ní: nadechnout se během jídla. „Díky tomuhle jednoduchému úkonu získávám kontrolu,“ říká. „Nespěchám a necpu se bezmyšlenkovitě – já rozhoduju o tom, že jím.“

Tým z Precision Nutrition tomu říká „umění pauzy“. Pět sekund, které přepnou vypínač v mozku, aby se naladil na signály z těla. To ti pomůže přestat jíst, když je hlad zahnaný a ne když jsi úplně nacpaný. Slovo „pauza“ je důležité. „Neříkáme stop,“ říká Scott-Dixonová. „Můžeš pokračovat v jídle, jestli chceš, jídlo máš pořád na dosah. Abys ale zjistil, jestli ho opravdu chceš, měl by sis dát pauzu.“

Jestli to zní moc jednoduše, zkus to. Posaď se ke stolu bez televize, telefonu a papíru. Dej si sousto, polož vidličku, dej si pauzu: Přemýšlej nad tím, proč jíš. „Je to fakt výzva,“ říká Scott-Dixonová. „Úplně to ale mění zážitek lidí z jídla.“

Elitní sportovci podle St. Pierra používají podobný vzor. Sledujte hráče baseballu, jak odejde z území pálkaře, zhluboka se nadechne a vzpamatuje se. Sledujte hráčku fotbalu, jak se před pokutovým kopem zhluboka nadechne. „Sportovci tohle dělají intuitivně pořád, aby zpomalili, aby něco neuspěchali nebo aby neudělali chybu,“ říká. „Nemeditují deset minut, je to jeden nádech a zresetují se.“ Stejný přístup platí, když jíš.

Můžeš si dát pauzu i uprostřed jídla, které bys jíst neměl, jak říká Scott-Dixonová. Řekněme, že ve stresu máš před sebou talíř hranolek, ale vzpomeneš si na pauzu a dýchání. Uvědomíš si, že ani nemáš hlad a že to nechceš jíst. „Nedělej z toho katastrofu,“ říká Scott-Dixonová. „Místo toho se raduj, že ses u toho přistihl. Zapamatuj si to a příště budeš připravený, až budeš ze stresu sahat po jídle.“

Dělat tyhle uvědomělé změny funguje, hlavně, když na tebe přijdou chutě. Scott-Dixonová jde do hloubky, když se ptá: „Jak mi tohle jídlo prospěje? Jak se budu cítit, až tohle sním? Jak tohle jídlo změní moje aktuální pocity? Ať už je to stres, frustrace, vztek.“ Tyhle otázky jsou velmi užitečné, protože lidi většinou zjistí odpověď hned. Uvědomí si, že si dávají pizzu v pátek večer, protože potřebují úlevu, vypnout nebo rozptýlit.

A tady se metoda otázek opravdu vyplatí. Když se sami sebe zeptáme Proč?, přerušíme svoje bezmyšlenkovité jezení a zjistíme, k čemu vlastně jídlo používáme. A pokud se rozhodneš, že i přesto chceš druhý zákusek nebo drink? „Teď jde alespoň o tvoji vědomou volbu,“ říká St. Pierre. „A to, že si uvědomuješ, co jíš a piješ, tě často přinutí to nepřehánět.“

Udělej z toho návyk: Dej si pětisekundovou pauzu uprostřed jídla, abys předešel bezmyšlenkovitému jezení. Spoj tuhle změnu s návykem, který už máš, jako např. napít se vody. Takže když se napiješ vody, nezapomeň udělat pauzu. Pogratuluj si vždy, když si na nový návyk vzpomeneš, díky tomu si ho rychleji osvojíš.