Je výdrž vrozená, nebo se musí vydřít?

S kamarádem jste se nedávno vyhecovali na 30denní tréninkovou výzvu. Děláš pokrok, vstáváš brzo ráno a odškrtáváš úkol za úkolem a tu a tam se dokonce utrhneš a jdeš si zaběhat v polední pauze. Naopak tvůj parťák se za poslední týden ke cvičení nedokopal ani jednou. Jak si to představuje?

Možná to není otázka motivace jako takové, ale výdrže. A to není totéž.

„Výdrž je schopnost zarputile jít za svým cílem – což může být zvládnutí tréninkové série nebo taky dosažení vysokoškolského titulu – ať je to jak chce náročné nebo nepohodlné,“ shrnuje Alexandra Touroutoglouová, Ph.D., odborná asistentka na Harvard Medical School v oboru neurologie. Ta vedla studii, která se v lidském a zvířecím mozku snažila o téhle vlastnosti zjistit víc: včetně toho, proč jí někteří z nás (jako ti, co pravidelně cvičí CrossFit nebo jogíni praktikující sedm dní v týdnu) mají na rozdávání a jiní opakovaně zamačkávají budík, místo aby vyrazili do tělocvičny.

Náročné úkoly, jako je cvičení, aktivují nervové centrum označované jako přední mediální cingulární kůra (zkráceně aMCC), které je u některých lidí přirozeně vyvinutější. Skvěle fungující centrum aMCC dokáže předvídat fyzické nároky úkolu a účinně využít zdroje energie v těle k jeho zvládnutí. Naopak hůře fungující aMCC může přeceňovat potřebnou práci a podceňovat získanou odměnu.

Zajímavé ale je, že podle zjištění týmu Alexandry Touroutoglouové se dá verva, s jakou se vrháš do výzev, trénovat velmi podobně jako svaly. „Je zřejmě možné posílit fungování aMCC a tím i výdrž,“ tvrdí vědkyně. Stručně řečeno, čím líp dokážeš posoudit, jaké úsilí je nutné k dokončení určité činnosti, tím zvladatelnější pro tebe ta činnost bude, takže ji taky s větší pravděpodobností zvládneš.

Houževnatý přístup se dá pěstovat překvapivě snadno. Jak říkají experti, v zásadě nejde o nic jiného než si zvládnutí úkolu, který před tebou stojí, trochu zjednodušit a pak se do něj prostě pustit a splnit ho. A to pak opakovat pořád dokola. Jak ale začít?

„Je důležité mít jasnou představu, o co usiluješ, jinak budeš jen tak vlát ve větru,“ radí Nicole Gabanaová, Ph.D., vedoucí katedry sportovní psychologie na University of Massachusetts v Amherstu. Cíle si dávej náročné, ale dosažitelné. Usilovat o něco, co se od začátku zdá nepravděpodobné nebo – ještě hůř – nemožné, budí v člověku jen frustraci, která spolehlivě zadusí výdrž potřebnou k dosažení jakéhokoli cíle. Svoje mety formuluj písemně: ty drobné krátkodobé i ty velké, které se týkají delších období nebo zásadnějších plánů mimo tvoji komfortní zónu. A vždycky sleduj, jak si na cestě k cíli vedeš.

Řekněme, že tvůj velký cíl je zvládnout za půl roku duatlon (závod, kde se běží, jede na kole a pak ještě jednou běží). Bude to asi náročné, protože na kole nemáš v terénu moc naježděno, ale zvládnout se to dá, vždyť běháš a s nadšením šlapeš na rotopedu. Rozděl si tenhle velký cíl na menší, jako třeba kolik kilometrů chceš uběhnout za měsíc nebo kolik hodin chceš týdně spát. Takové menší cíle jsou jako schůdky, po nichž vystoupáš k tomu velkému. Když využiješ aplikaci jako Nike Run Club nebo si výsledky budeš zaznamenávat do kalendáře, jasně uvidíš, jaké pokroky děláš – a to tě motivuje nevzdat to.

Když to jenom trochu jde, plánuj si tréninky a nastavuj si budík na stejnou hodinu, a jakmile vstaneš, vypij sklenici vody – takové rituály pomáhají k důslednosti. „Pokaždé když se ukázníš a děláš něco opakovaně, tělo se přizpůsobí,“ povzbuzuje Patricia Deusterová, Ph.D., vedoucí Konsorcia pro zdraví a vojenskou výkonnost na Uniformed Services University. „Vybuduješ si nová nervová spojení, tak jako když se učíš hrát na housle.

Železné návyky usnadňují dřinu a o kousek zmenšují překážku, kterou máš před sebou. Jestli ale bojuješ se samotným vytvořením návyku, ber to prostě den za dnem. Pokaždé, když splníš denní cíl, je to krok správným směrem.

Jak vnímáš svoji snahu omezit sladké nebo úspěšně dokončit duatlon? Je to podle tebe reálné? „Některých tendencí naší mysli se těžko zbavujeme,“ připouští Gabanová. „Je to jedna z nejzáludnějších výzev: mít lepší přehled o vlastních myšlenkách a o tom, jak ovlivňují naše chování, pocity a komunikaci.“

Lidé, kteří mají největší výdrž, nejdou za svým cílem s tím, že to nejspíš nezvládnou, ale proto, aby dokázali, že na to mají. Postarej se tedy, aby to, co ti běží hlavou, odpovídalo tvým cílům na papíře. Myšlenky jako „Nemám žádnou vůli“ nebo „Běhání mi nejde“ vyměň za „Jsem silnější, než si o sobě myslím“. Jak si budeš odškrtávat cíl za cílem, mělo by to být pořád snadnější.

Možná se děsíš dlouhého běhu, který plánuješ na víkend. Když se centrum motivace aMCC v mozku vzpouzí, srovnáš ho do latě představou, jak vytyčený úkol zvládáš levou zadní. Podle vědců ti to může pomoct mentálně se připravit a posílit sebevědomí, takže bude snazší skutečně vyběhnout a doběhnout.

Je dost pravděpodobné, že to nakonec nebude taková hrůza, jak si představuješ. A kdyby náhodou byla? No tak co, už to máš za sebou. Tomu se říká pokrok.