Ať ti nikdy nedojde motivace

Je sobota a ty se jenom povaluješ na gauči a sjíždíš jednu epizodu ze seriálu za druhou. Víš, že by bylo lepší si zacvičit – cítíš se pak skvěle a navíc děláš ohromné pokroky – ale někdy je tak strašně těžké jít něco dělat. Co s tím?

„Lidé říkají, že přišli o motivaci, ale to není úplně přesné,“ vysvětluje Lisa Lewisová EdD, licencovaná psycholožka z Bostonu, která se specializuje na výkonnostní psychologii. „Motivovanost je naše vrozená vlastnost a není to nic, co buď máme nebo nemáme. Když tě přepadne lenost, tak to může znamenat, že ti jenom dochází energie, která tě normálně pohání. Nakopnout tě může nějaký její jiný zdroj, který ti pomůže dosáhnout cíle během chvilky.”

Zdroje motivace jsou jako paleta. Na jedné straně jsou vnější zdroje, jako peníze (možná kvůli bonusům hodně dřeš) nebo tlak z vnějšku (třeba učitel, který tě nutí k lepším výkonům). Na druhé straně jsou tu vnitřní zdroje, které vycházejí z tvé osobnosti a které tvoří oporu pro tvoje cíle, pro smysl tvého snažení. Může to být třeba touha stát se pozornějším a povzbudivějším kamarádem nebo členem rodiny, nebo vášeň pomáhat ostatním.

„Odborníci se shodují, že tvoje vnitřní důvody jsou tím nejhlubším a nadčasovým hnacím motorem za tvými cíli. Realitou ale zůstává, že občas jsou tyhle cíle příliš vzdálené nebo nedostižné nebo s nimi jednoduše nejsi úplně v souladu,“ vysvětluje Lewisová. „V takových chvílích se ti bude hodit pár záložních plánů, ke kterým se můžeš upnout, aby se tvůj pokrok nedostal do slepé uličky.“

„Následující motivace,“ pokračuje Lewisová, „se pohybují od vnějších a povrchnějších po ty vnitřní, hluboké. Podívej se, která z nich ti dnes pomůže, opři se o ni a ostatní si schovej pro příště. V ideálním případě budeš používat ty z druhé půlky seznamu a po těch ze začátku budeš sahat, jenom když budeš opravdu potřebovat pořádně nakopnout.“

Zajdi si do tělocvičny a budeš si moct koupit tu pěknou mikinu nebo drahou rostlinu, po které už dlouho pokukuješ.

Jestli vynecháš online přednášku, tak místo toho musíš uklidit koupelnu.

Když si dneska v noci dopřeješ pořádných osm hodin spánku, tak budeš mít zítra daleko míň opuchlé oči.

Všichni tvoji kamarádi cvičí podle nějakého tréninkového programu a ty si říkáš, jestli o něco nepřicházíš. Využij to ve svůj prospěch.

Tvoje drahá polovička ti k narozeninám koupila kytaru, tak si můžeš najít hodinu času na to, začít se na ni učit hrát.

Nech se inspirovat běžeckými výkony svých ambiciózních kamarádů. Zamysli se, jak zvládají tréninky i ve chvílích, kdy mají náladu pod psa.

Vychutnej si to sebeovládání, které je potřeba pro brzké ranní vstávání nebo pro splnění cílů ve tvé sportovní aplikaci.

Cvič a jez zdravě, protože víš, že je to potřeba. Omez alkohol, protože víš, že není zdravý. Věnuj se pravidelně svým úkolům, protože víš, že kvůli prokrastinaci se dostáváš do ještě většího stresu.

Možná si užíváš cíle a jejich plnění a cítíš se skvěle, když jedeš přesně podle tréninkového plánu. Nebo jsi spirituálnější a hloubavější typ člověka, kterému čtení knížek (místo rychlého procházení novinových titulků) pomůže k napojení se na své vlastní já.

Zajdi si zaběhat, udělej si hodinku na přípravu vynikající večeře, pořádně se protáhni na jógamatce nebo napiš další kapitolu své knížky. Prostě jenom proto, že to zbožňuješ. Nejtěžší je začít, pak se do toho dostaneš a najedeš na svoji vlnu. A potom už tě čeká jenom ten skvělý pocit radosti a úlevy.

Mělo by to být něco, co ti přináší pocit štěstí, ale má taky hlubší a často dlouhodobější účel. Chceš být trpělivější a líp naslouchat, a proto medituješ. Nebo chceš hned po škole získat svoji vysněnou práci, a proto se, když je to potřeba, učíš i o víkendech. „Tvůj důvod ‚proč‘ je propojený s pocitem štěstí,“ říká Lewisová. Když budeš podle něj jednat, pocítíš naplnění. A přesně o tom cíle jsou.