Proraz každý mentální blok

Zdrcující pocit hrůzy, který tě zmrazí na místě, když se právě chystáš následovat zkušenějšího kamaráda po zledovatělé sjezdovce. Přesvědčení, že nemůžeš v žádném případě přednést prezentaci, i když si ji procházíš pořád dokola. Mlčení při hovoru s novým týmem, protože máš pocit nejistoty, že si tam ani nezasloužíš být.

Strach, ztráta sebejistoty a pocit, že u toho nemáš co dělat, můžou ohrozit tvůj těžce vydobytý pokrok. „Tyhle mentální bloky často pocházejí z hormonů adrenalinu a kortizolu, co zaplavují tělo ve vysoce napjatých situacích,“ vysvětluje Regine Muradianová PsyD, licencovaná klinická psycholožka, která se specializuje na výkonnostní úzkost. Zmíněné hormony dokáží vyvolat tělesnou reakci typu útěk nebo boj. Výsledkem je příval fyzických příznaků – bušení srdce, úzkost na prsou anebo zpocené dlaně – a pocit naprostého ustrnutí a znehybnění. Podle výzkumu to ale není nic, co by se nedalo překonat.

I když si můžeš v těchhle okamžicích myslet, že se s obtížemi potýkáš jenom ty, zdaleka tomu tak není. „Zkolabování pod tlakem je běžnější, než si lidé myslí,“ říká Greg Chertok, certifikovaný konzultant pro mentální výkonnost, který pracoval se sportovci na významných soutěžích, jako jsou olympijské hry, Super Bowl nebo Stanley Cup. (Jenom si představ, kolik důležitých zápasů týmy prohrály kvůli jedné neproměněné šanci nebo penaltě.)

Pojďme si projít pár jednoduchých postupů, díky kterým si můžeš přestat lámat hlavu a pustit se s jistotou do všeho, co máš před sebou. Tady se podíváme na tři běžné mentální bloky, které můžou způsobit podobnou paralýzu – a rady od odborníků, jak se od nich osvobodit.

Jaký je to pocit: Najednou to prostě nejde, i když už to máš milionkrát nacvičené.

Proč k tomu dochází: „Nejlepší sportovci a nejúspěšnější lidé tíhnou k tomu, že si názorně představují určitý výsledek, aby se připravili na významný okamžik,“ říká Muradianová. „Tohle odhodlání se ale může lehce přeměnit v situaci, kdy přespříliš přemýšlíš a snažíš se mít kontrolu nad každou maličkostí,“ dodává.

Když něco dlouho procvičuješ neustále dokola a jsi ve fázi, kdy je dovednost prakticky automatická, přehnané soustředění může tvému pokroku nakonec způsobit víc škody než užitku. „Když se nutkavě snažíš kontrolovat stočení zápěstí nebo směr prstů při nadhozu, automatizované mechanismy mozku jsou narušené a samotná akce ti může připadat jako neznámá a neproveditelná,“ říká Chertok.

Jak to zvládnout: „Nejdřív si připomeň, že to umíš,“ radí Muradianová. „Vzpomeň si na dobu, kdy se ti podařilo překonat nějakou výzvu. Získáš tím potřebnou dávku sebevědomí,“ pokračuje. „Pak nasměruj svoji pozornost ven místo na činnost, kterou se snažíš tolik kontrolovat. Aktivně se zaměřuj na vnější věci, jako jsou cíle, protivníci nebo míč, raději než na proces myšlení, který tě ochromuje,“ radí Chertok. Stačí se třeba místo vlastní přihrávky soustředit přímo na spoluhráče nebo si místo odříkávání textu představit, že mluvíš ke konkrétní osobě v publiku.

Jaký je to pocit: Že se ti podařilo dostat až sem – do finále, posledního kola pohovorů nebo předávání cen – protože máš štěstí, ne kvůli skutečným dovednostem, houževnatosti nebo talentu.

Proč k tomu dochází: Syndrom podvodníka někdy vychází z nízkého sebevědomí. „Často k tomu dochází, když někdo nedůvěřuje svým vlastním schopnostem nebo má pocit, že nic z toho, co dělá, není dost dobré,“ tvrdí Muradianová. Taky k tomu může dojít, když se moc zajímáte o svou image. „Víc než vyhrát je pro tebe důležitější nevypadat hloupě. Takže když pak vyhraješ, budeš mít nepříjemný pocit,“ vysvětluje Chertok.

Jak to zvládnout: Když si uvědomíš, že ti mozek našeptává, že někam nepatříš, braň se. „Je důležité tyhle negativní myšlenky utišit, protože ony jsou ten opravdový podvodník,“ popisuje Muradianová. „Jedním z účinných způsobů, jak zabránit špatným myšlenkám, je pomyslet na nejlepší složené poklony ohledně tvých dovedností nebo předchozích výkonů,“ dodává. Věř, že lidi, kterým důvěřuješ, umí tvoje schopnosti správně ohodnotit.

A hlavně? Pamatuj, že i paralyzované lapání po dechu je součástí lidského bytí a že ti, kdo dosáhli největšího pokroku, se prostě naučili vytrvat. „Realita je taková, že nikdo moc neví, co dělá,“ tvrdí Chertok. A když to budeme mít na paměti: „Můžeme se pohnout kupředu a považovat naši zkušenost za normální – a dokážeme věnovat víc pozornosti úkolu před námi.“

Tak a podmaň si černou sjezdovku.