Zeptej se trenérky: „Jak hrát, když ztratíme někoho blízkého?“

Ahoj trenérko,

je to trochu divné, psát tohle někomu cizímu, ale asi před rokem mi zemřela maminka. Je to těžké, ale hodně mi pomáhají moji přátelé i rodina a mám vážně dobrého terapeuta. Píšu proto, že maminka nebyla jenom skvělý rodič, ale taky moje první tenisová trenérka a největší fanynka. Chodila na všechny moje zápasy a většinu tréninků. Teď když už tu není, tak si uvědomuju, jak moc mě motivovala. Ještě před rokem jsem si byla naprosto jistá, že tenis bude hlavní náplní mého života. Teď mě hraní vůbec nenaplňuje. Pořád skoro denně trénuju, ale musím se dost přemáhat. Slýchám o vnitřním zapálení, které v sobě mají ti nejlepší hráči, a bojím se, že jsem to svoje ztratila. Jak mám znovu zažehnout tu vášeň? Nebo si mám najít nějaký jiný životní cíl?

Postrádám nejlepší tenisovou trenérku a pomocnici
Jenny, tenistka, 17 let

To je mi moc líto, Jenny. Je to ohromná ztráta.

Jsi taková, jaká jsi, díky svojí mamince. A do toho patří i tvoje tenisová kariéra.

Měla bys vědět, že truchlit nad její ztrátou je v pořádku. A je normální, že teď nemáš chuť hrát tenis, protože se toho tolik změnilo. Změna je skoro vždycky nepříjemná.

Sama jsem zažila trochu jinou ztrátu před dvěma lety. Prošla jsem si potratem a bylo to moc těžké. Vkládala jsem do mého těhotenství tolik nadějí. Vím, že to není to samé, ale představuju si, že když ztratíš jako mladá jednoho z rodičů, taky cítíš ztrátu naděje. Máš s někým tolik plánů a najednou tu není.

Ale ona neodešla úplně, nemám pravdu? Má pořád místo v tvém srdci, a díky tomu tu pro tebe je i dál.

Já jsem taky máma – mám pětiletého kluka a novorozenou holčičku – a vím, že kdyby se mi někdy něco stalo, chtěla bych, aby pokračovali dál. Když myslíš na svou maminku, mysli na to, co by si pro tebe přála. Vypadá to, že milovala být součástí tvé hry a ráda se dívala, jak hraješ. Jestli to tak je, použij to jako motivaci k ještě lepším výkonům. Její památku můžeš uctít i tak, že někoho doslova rozneseš po kurtu, chápeš? To by se jí určitě líbilo. V tyhle věci já veřím! Dej do toho srdce.

Zní to asi divně, ale někdy přemýšlím o tom, co by si přála moje maminka, abych dělala, až tu ona nebude.

Vím určitě, že by mi nakopala zadek, kdybych jen seděla a oplakávala ji. Neříkám, že bys neměla brečet! Měla bys. Já bych určitě brečela. Ale kdybych jenom brečela, duch mojí mámy by asi spustil u mě doma požární poplach a já bych si uvědomila, že je to ona a říká mi: „Adio, zvedni zadek a dej se do práce! Makej!“

Ale co máš dělat, když zrovna není na dohled žádný zápas? Jsi někdo, komu hodně pomohlo vedení mentora, tak si myslím, že by tě mohlo povzbudit, když to předáš zase dál. Zkus třeba začít pracovat jako dobrovolná trenérka s nějakou mladou hráčkou nebo hráčem. Nebo zkus jménem svojí mámy vybrat peníze na dobrou věc.

Já sama si nedovedu představit, že bych něco takového nedělala. Před časem jsem založila neziskovku. Sbírala jsem sportovní oblečení a boty od hráčů, kteří je měli jednou na sobě, a dala jsem je holkám a klukům, kteří si je nemohli dovolit. Bylo to tak snadné a radost ve tvářích těch dětí byla k nezaplacení.

Mohla by ses taky zkusit obrátit na někoho, kdo rozumí tomu, co prožíváš. Pro mě bylo opravdu dost důležité promluvit si o mém potratu s ženami, které si tím prošly a sdílely se mnou svoje příběhy. I rok po tom, co jsem o tom mluvila na veřejném fóru, chodily za mnou a říkaly mi, jak moc jim to pomohlo. Myslím, že by to mohlo pomoct i tobě, najít si skupinu pozůstalých tvého věku a sdílet s nimi příběhy.

Jestli chceš zkusit i jiné věci než tenis, jdi do toho. Ale nedělala bych hned veliká rozhodnutí, jako třeba že necháš sportu. Hrát tenis je pro tebe teď asi těžké a bude možná nějakou dobu trvat, než získáš svoje zapálení pro hru zpátky, tak na sebe nebuď moc tvrdá. Měla bys vědět, že dělat nějaký sport tě hodně naučí. Děti, které sportují, se vyrovnávají s obtížemi líp než ostatní. Třeba moje sestra. Žádný sport nikdy nedělala a nezvládá potíže tak jako já. Vždycky se mě ptá: „Jak můžeš pokračovat dál po tak složité životní události?“ A já jí řeknu: „Jak bych nemohla?“ Tenis se může stát tím, co ti pomůže překonat tohle neskutečně bolestné období.

Myslím si, že tvoje maminka chtěla, abys byla tak odolná, a s tím ti pomůže čas, trénink a to, že se do svého sportu ponoříš, když to nejvíc potřebuješ. Věř mi. Já vím, že se ti tvoje láska ke sportu zase vrátí. Že najdeš svou odolnost, soustředíš vzpomínky na maminku tím správným směrem a budeš ještě lepší, než jsi byla předtím.

Trenérka Barnesová

Napiš e-mail na askthecoach@nike.com a pošli svoji otázku týkající se sportu nebo fitness a toho, jak můžeš v této oblasti zlepšit svoje myšlení.