Jez ve správném tempu – doopravdy

Jestli na tebe při představě skutečně zpomalit přichází lehká nervozita, přemýšlej o tom jako o dovednosti pro vyzrálé dospělé, kterou můžeš časem vypilovat. Tady je, jak na to.

1. Jasné, naléhavé rozptylování. Nemusíš si na seznamu odškrtat všechno, co máš udělat, než si sedneš k jídlu (jinak, buďme reální, si k jídlu nikdy nesedneš). „Zkus ale eliminovat bezprostřední záležitosti (jako odesílání časově důležitých emailů nebo krmení psa) před jídlem, protože jen vědomí toho, že musíš něco udělat brzy, tě podvědomě může donutit urychlit jídlo,“ vysvětluje Melansonová.
   
2. Zapomeň na čas. Typické doporučení bylo strávit u každého jídla 20 minut. Ale jak Melansonová, tak i Scott-Dixonová se shodují, že je tahle rada zastaralá. Pokud používáme čas jako ukazatel, můžeme skončit u toho, že si budeme číst na telefonu, polykat celé kusy jídla s dlouhými přestávkami nebo dělat u jídla jiné věci, jen abychom zabili zbývající čas. To všechno zmenšuje výhody jedení pomalu, protože to odvádí pozornost od jedení samotného. Když se nesoustředíš na jídlo, je mnohem těžší všimnout si, kdy už máš dost.
   
   Navíc, ne každý má čas vzít si celých 20 minut na každé jídlo (kéž by). Scott-Dixonová doporučuje přemýšlet o jídle jako o šanci přinést k jedení úmysl, pozornost a klid. „Pro tebe to může vypadat třeba tak, že se před jídlem jednou zhluboka nadýchneš,“ vysvětluje. „Pak si třeba vychutnáš sousto a znovu se zhluboka nadýchneš.“ Když to budeš dělat pravidelně – i když z toho na začátku bude jenom pár hlubokých nádechů během jídla – může ti to pomoct vybudovat návyk zhluboka a klidně dýchat před a po každém soustu.
   
3. Zaměř se na správné žvýkání. Rozmělnění jídla není jen k tomu, že se neudusíš. „Je důležité i proto, že nervy v našich čelistních svalech vysílají signály do našich mozkových center sytosti,“ říká Melansonová. Počítání žvýkání může pomoct, ale není to úplně praktické, když se chceš při jídle s dalšími lidmi cítit jako člověk. Místo toho Melansonová doporučuje žvýkat, dokud necítíš, že je jídlo v puse rozmělněné, bez větších kousků (při jídle se na to myslí mnohem příjemněji, vážně).
   
   Samozřejmě, některá jídla není třeba moc žvýkat, jako proteinové šejky nebo ovesnou kaši. Ale i u těchhle jídel můžeš napodobovat žvýkání tím, že je budeš mísit v puse, než je spolkneš (znova, hůř to zní, než to je ve skutečnosti).
   
4. Představ si cestu každého sousta. Jedna ze strategií, kterou Melansonová používá u lidí ve svých výzkumných pracích je, že si představují, jak každé sousto prochází z pusy do jícnu a pak do žaludku, než si dají další sousto. „Může to znít bizarně (a je to určitě vhodnější pro jedení sólo), ale pomáhá to rozdělovat sousta, takže si každé z nich můžeš začít opravdu vychutnávat,“ vysvětluje.
   
5. Pronikni do svých smyslů. Být v přítomnosti je klíčová část zpomalení a všímání si důležitých signálů sytosti. Proto je Scott-Dixonová velkou propagátorkou naslouchání, vychutnávání a vnímání vůní při jídle. Můžeš se zaměřit na zvuk křoupání, texturu jídla v puse, na jednotlivé ingredience, které poznáváš nebo na vůně, které máš na talíři.
   
   Scott-Dixonová někdy dokonce nechá lidi vyprávět o svém jídle. „Vezmou do ruky telefon, pustí si aplikaci pro hlasové diktování a začnou: ‚Dávám si první sousto. Je to jogurt. Má růžovou barvu a voní jako jahody.‘ Jasně, možná se budeš cítit naprosto směšně. Ale když si tenhle experiment jednou, dvakrát vyzkoušíš, uvědomíš si, jaké to opravdu je, být při jídle tady a teď,“ vysvětluje Scott-Dixonová, „a po čase pro tebe bude všímavost víc přirozená.“ Když už nic jiného, možná by to mohl být kreativní nápad na rande?
   
6. Neboj se neúspěchu. Starých návyků se zbavuje těžko. Když se přistihneš, že jíš rychle, Scott-Dixonová doporučuje dát si pauzu a zaměřit se na svoje tělo. Často, když jíme rychle, máme napjaté svaly, čímž spustíme stresovou reakci boje nebo útěku. Uvolni se na chvilku – třeba si protáhni ruce nebo zatřep končetinami, když ti to pomůže. Když se vrátíš k jídlu ve zrelaxovaném stavu, pomůže ti to zpomalit.
   
   Taky pamatuj, že naše kultura spěchu udělala z rychlého zákusku běžnou záležitost, takže je normální, když pomalé jedení ze začátku nejde tak dobře. Usnadni si to tím, že začneš s méně náročnými jídly, jako jsou večeře doma. Pak se pomalu vystavuj náročnějším situacím, jako jsou obědy v práci a svačiny v autě. Zatímco rychlé občerstvení není zakázané, rychlé jedení by mělo být.