Jak hrajeme: Silniční tenis

Pro silniční tenis je nejlepší, když je silnice rovná, hladká, bez výmolů a zaparkovaných aut. Hráči tradičně nalajnují kurt o velikosti 3 na 6,5 metrů. „Síť“ vyrobená z překližky má velikost 20 centimetrů na výšku a 3 metry na šířku. Na vyhrazených plochách vedle fotbalových a basketbalových hřišť se čím dál častěji objevují kurty s permanentním nátěrem – často ve žluté a modré barvě barbadoské vlajky.

• Získat 21 bodů (s minimálním rozdílem dvou bodů)
• Odehrát míček do prostoru vymezeného čárami.
• Nezasáhnout síť.
• Uchovat si svoji čest.

• Set se skládá ze tří her, každá z nich se hraje do 21 bodů.
• Hráč, který vyhraje víc her, vyhrává zápas.
• Systém podávání a bodování je stejný jako u stolního tenisu.
• Míček se musí nejdřív odrazit, teprve pak ho můžeš zasáhnout.
• Bod získáváš, když protivník trefí míček do sítě, zahraje míček mimo hrací plochu nebo se mu na jeho straně odrazí víckrát než jednou.

Mexičan je známou tváří na turnajích silničního tenisu po celém ostrově. Tenhle populární hudebník žánru Soca už od dětství vyrábí rakety z dřevěného masivu a hraje s nimi se svými přáteli.

„Takhle se musí osmirkovat hrany,“ říká Mexičan a přejíždí palcem raketu, kterou vyřezal. Jeden z důvodů, proč si silniční tenis získal na ostrově takovou popularitu, je jeho dostupnost: nepotřebuješ žádné luxusní vybavení. Tenhle základní styl raket se používá dodnes. A co se týká tenisových míčků, Mexičan upřesňuje: „Musíš shora odtrhnout plst a sloupnout ji.“ Skalní fanoušci silničního tenisu jsou přesvědčení, že se pak rychleji pohybují.

Silniční tenis vznikl ve 30. letech minulého století jako reakce na socioekonomické překážky, které mnohým místním obyvatelům znemožňovali hrát tenis na trávě. V roce 1966 sice ostrov získal nezávislost na Británii, ale mnoho anglických tradicí, jako např. tenis a kriket, zůstalo.

Postkoloniální společnost byla rasově i sociálně rozdělená. „Silniční tenis byl vnímaný jako sport chudých,“ říká Dale Clarke, který provozuje asociaci profesionálních silničních tenistů. „Je to ale tradiční barbadoská hra, takže by měla být v DNA všech Barbadosanů.“

Silniční tenis se hrál dlouhá léta hlavně v chudších čtvrtích, ale teď se hraje po celém ostrově. „Skoro v každé komunitě, kterou navštívíš, uvidíš někoho hrát silniční tenis. A to je fajn,“ pokračuje Dale. „Vzestup tohohle sportu byl úžasný. Lidi natřeli kurty. Je fakt báječné vidět tu spoustu lidí, kteří se díky tenisu udržují v pohybu.“

Dale usiluje o to, aby hra zapustila kořeny na obou koncích spektra: v místních školách a komunitních tréninkových kurzech pro děti, ale taky jako profesionální sport na Barbadosu i jinde.

Tvrdě pracuje na tom, aby pro svoje turnaje, které se hrají na uměle osvětlených kurtech před zraky početných davů, sehnal firemní sponzory. Na ostrově se teď rozjíždí profesionální okruh a Clarke vzal některé z hráčů do USA a na Filipíny, aby reprezentovali Barbados na mezinárodních turnajích pro talenty.

Elitním barbadoským hráčům se daří vytvářet historii. Definují novou generaci sportu a rozvíjejí ho pro svoji zemi i pro svět. I když tahle parta ještě nezískala celosvětový ohlas jako jiní profesionálové ve známějších mezinárodních sportech, jsou to profíci se vším všudy. A jejich odhodlání, dovednosti a touha zlepšit povědomí o jejich ostrovním národě nesou svoje ovoce.

„Jed“ se mu neříká jen tak pro nic za nic. Mark je ze všech hráčů silničního tenisu na ostrově nejsilnější. Na Brandons Beach ve Sv. Michalu má plážový dům, který je celý vyzdobený trofejemi. Považují ho tu za celebritu a aktuálně je v tomhle sportu jediným sponzorovaným profíkem. Ale zůstat na vrcholu vyžaduje dřinu, hlavně když jsou tu mladí nadějní hráči, kteří ho touží sesadit z trůnu. A jak si udržuje svůj náskok? Konkurenci drtí, zatímco ona ještě spí. Mark vstává každý den ve čtyři ráno a má přísný tréninkový režim.

Když bylo Dariovi 14 let, trávil večery sledováním zápasů silničního tenisu na kurtech s tvrdým povrchem nedaleko svého domu. Jednoho dne se ho kamarád zeptal, jestli si nechce taky zahrát. Zbytek už je bajanská historie. Dneska mu na ostrově patří čtvrtá pozice. „Po ostrově nechodí moc lidí, co mě porazilo. A ty, kterým se to povedlo, bych spočítal na prstech jedné ruky,“ vypráví.

Sheldene tráví spoustu času trénováním s nejlepšími mužskými hráči. „Sportovní elita má sklon držet pospolu,“ říká se smíchem. Momentálně dominuje ženské hře a je rozenou bavičkou: „Dav miluje, když může sledovat, jak se do toho buší.“

Sheldene by chtěla jít vzorem dalším dívkám, aby se taky zapojily do hry. „V současnosti je v kategorii A [nejlepší hráči ostrova] kolem 20 žen, ale mužská kategorie A čítá až 80 hráčů,“ vysvětluje.

Kolem krytých kurtů, kde se spolu utkávají nejlepší hráči, není takové ideální tréninkové prostředí, jak by si asi většina lidí představovala. Právě se tu hraje karetní hra a někdo stříhá vlasy Sestře Shakeen, jedné z nejnadějnějších nových hráček. Zápasy silničního tenisu se po celém ostrově konají jako taková menší společenská událost, zatímco kolem procházejí lidé, kteří se věnují svojí každodenní práci.

Profesionální okruh se sice rozrůstá, ale jestli tenhle sport něco skutečně utváří, tak je to verze, která se odehrává v ulicích, kde jsou nedílnou součástí pravidel hry výmoly a kolemjdoucí. Kurty jsou už dlouho místem, kde se soustředí komunitní život.

Ve čtvrti Pine zatím proniká vzduchem známá vůně místního pudinku a „souse“ (naloženého vepřového masa). Lidé přicházejí a odcházejí, zastavují se, aby sledovali několik výměn a utrousili pár poznámek, zatímco si vyřizují svoje záležitosti a navštěvují přátele. Uprostřed toho všeho se odehrává zápas.