Odpověz si na otázku „Proč“ a odemkni nekonečnou motivaci

Kapka pravdy: Ať máš jakkoli skvělou práci nebo koníčky, ani jedno z toho nedefinuje, kým jsi. Definuje tě důvod, proč věci děláš, neboli tvůj životní smysl. Když rozlišíš důvod, proč věci děláš, od toho, co děláš a jak to děláš, můžeš objevit nevyčerpatelný zdroj motivace.

„Nalezení důvodu, proč věci děláš, a upevnění se v tom, je postupný proces,“ říká Afremow. Můžeš začít tak, že se zamyslíš nad něčím, co miluješ nebo co chceš pro sebe udělat. Například: „Miluju sport, kterému se věnuju, a chci zjistit, na jakou úroveň se v něm můžu dostat“ nebo „Naplňuje mě, když cítím, že jsem pro lidi kolem sebe přínosem a že mě přijímají.“ Pokud tě nic nenapadá, polož si otázky jako „Co můžu dneska udělat, za co si budu sebe sama vážit?“ nebo „Jakou nespravedlnost chci napravit?“ Takové otázky ti pomůžou se líp zorientovat v aktivitách a cílech, které tě pohání kupředu.

Až budeš mít jasno v tom, co doopravdy chceš, „vracej se k tomu každý den. Ráno, dřív než začne každodenní shon, se zamysli nad důvody, proč věci děláš. Představuj si, jaké to bude, až svého osobního životního cíle dosáhneš,“ říká Afremow. „A dávej si na viditelná místa drobné připomínky svého cíle a pocitů, které v tobě vyvolává. Může to být třeba pohlednice s blahopřáním od táty nebo nálepka se vzkazem. Vždycky, když je uvidíš, posílí to tvoji motivaci vytvořit a udržet si zdravé návyky, které ti pomáhají jít si za životním cílem,“ dodává Detlingová.

1. Neztrácej hlavu.
   Jsi jenom člověk. A i když v tom, co děláš, cítíš silný smysl, zažiješ i dny, kdy budeš cítit frustraci a nedostatek motivace. Pamatuj, že žádné rozhodnutí není jenom správné nebo jenom špatné. Někdy si musíš dát od prohlížení pracovních pozic den pauzu nebo si místo tréninku zdřímnout. Klíčem je nepodlehnout poraženeckému uvažování, ale uvědomovat si tyhle pocity, říká Afremow.
   
2. Uč se od druhých.
   Pokud se takové nepříjemné pocity objevují častěji, může to signalizovat ztrátu životního cíle. Pokud ho chceš získat zpátky nebo najít nový, vydej se na inspirační misi. Zeptej se přátel, kterým důvěřuješ, rodiny, poradce, trenéra nebo kolegy z týmu na to, co je jejich životní síla. Podívej se na film, který má hlubší smysl. Přečti si životopis někoho z lidí které obdivuješ. „Zjisti, co tihle lidé dělali, když ztratili svůj životní cíl nebo když se pro ně stal nedosažitelným,“ říká Afremow. „Často zjistíš, že je v různou dobu motivovaly různé věci. Najdi podobnosti mezi jejich životem a tím, kde jsi teď ty, a dostaň se tak zpátky na smysluplnou cestu.“
   
3. Ponoř se do sebe (znovu).
   „Vrať se k těm složitým prvotním otázkám,“ říká Detlingová. A polož si další: Na čem mi nejvíc záleží? Proč mi na tom záleží? A jak si myslím že to bude do budoucna? Svoje myšlenky a závěry si pak zapiš.
   
4. Udělej mini krůček.
   Když cítíš, že se vůbec nemůžeš pohnout, zaměř se na jednu jedinou věc, kterou zvládneš udělat a která je malým krůčkem vpřed – například si objednej knihu s pekařskými recepty. „Často to bývá tak, že za jedním krokem následuje druhý. A když uděláš něco, co ti pomůže překročit tvůj strach, získáš nad sebou najednou zpátky kontrolu a posílí se i tvoje sebevědomí,“ dodává Detlingová. Pak je na řadě sebereflexe. Pomáhají ti rozhodnutí, která děláš, přiblížit se k cíli, nebo tě od něj vzdalují? Potom můžeš svůj směr zkorigovat.
   
   A jenom aby bylo jasno – jít za svým cílem neznamená, že život bude najednou zničehonic lehký. „Tvrdá práce zůstane dřinou. Ale když budeš vědět, co je v životě tvým cílem, pomůže ti to vnímat tu dřinu i jakoukoli překážku, na kterou cestou narazíš, jako výzvu, kterou chceš překonat. Selhání pak budeš vnímat jako poučení a ne jako něco, co by mělo zpomalit tvůj pokrok nebo tě zlomit,“ uzavírá Afremow. V tom je krása životního smyslu: I v nejhorších chvílích ti pomáhá jít kupředu a zlepšovat se.