Lieke věděla, že chce být profesionální fotbalistkou, ale nebyla si jistá, jak se k tomu dostat. Když vyrůstala, vídala v televizi jen mužské fotbalisty a v okolí jejího rodného města v Nizozemsku neexistovaly žádné dívčí týmy.

Lieke byla odhodlaná hrát, a tak se přidala k chlapeckému týmu. Kluci byli skeptičtí. Nemysleli si, že by s nimi mohla držet krok. Lieke se musela hodně snažit, aby dokázala, že je pro tým přínosem. Ale spoluhráči nakonec museli uznat, že její blesková rychlost a fantastické góly byly prostě parádní. Ale i potom, co na svojí stranu získala spoluhráče, ji kluci z ostatních týmů na hřišti nechtěli. Tahali ji za dlouhý hnědý culík a nadávali jí. Šikana Lieke rozzlobila. „Prostě budu makat ještě víc,“ pomyslela si.

„Jsem opravdu ráda, že můžu inspirovat menší holky a ukázat jim, co všechno se dá dokázat, když na tom člověk pracuje.“

Byla stále lepší a lepší… a lepší. V 16 letech se Lieke připojila ke svému prvnímu profesionálnímu týmu.

Její průlomový výkon přišel v roce 2017 na Euru žen. Připsala si dvě klíčové asistence a dala tři góly, včetně vítězné trefy proti Belgii. Ve stejném zápase proti Belgii všichni mluvili o její Cruyffově otočce. Jedním rychlým pohybem oklamala dvě hráčky a patou si posunula míč zpátky k brance. Byla vyhlášená hráčkou turnaje. Lieke zvedla nad hlavu stříbrnou a foťáky blýskaly. Lieke zářila.

Když hraje před vyprodaným hledištěm, je Lieke hrdá na to, že se ženskému fotbalu dostává zasloužené pozornosti. „Když jsem byla mladší, mým vzorem byli muži,“ říká. „Teď mám opravdu pocit, že tuhle roli zastávám já, a chci dívkám ukázat, čeho můžou dosáhnout.“