Byla jednou jedna dívka, která byla rozpolcená mezi dvěma sporty. V sedmnácti již měla rozjetou kariéru ve fotbale a v judu, japonském bojovém umění.

Už jako náctiletou Jackie poprvé vybrali do fotbalového týmu a zároveň soutěžila ve všemožných národních judistických turnajích. Při jednom turnaji si ale zlomila kyčel a musela oznámit fotbalovému trenérovi, že nemůže hrát. Věděla, že je načase zaměřit se jen na jeden sport.

Zvážila všechna pro a proti. Fotbal ji hrozně bavil – utkání nabité rychlostí ve světle reflektorů, při kterých se mohla spolehnout na svůj tým. Lákala ji ale i rozvážnost a disciplína juda. V turnajích naprosté soustředěnosti šlo pouze o ni a jejího soupeře.

„V hloubi duše jsem věděla, že vyhraje fotbal.“

Jackie si prostě nemohla vybrat, které ze svých dvou vášní se bude po zbytek své kariéry věnovat. Jako fotbalistka by se mohla dostat až na utkání v důležitých turnajích, jako Mistrovství Evropy ve fotbale žen. Jako judistka by zase mohla soupeřit o nejvyšší možné sportovní ocenění.

Lámala si nad tím hlavu a snažila si představit svou budoucnost v obou sportech. Vzpomněla si na pocity naprostého blaha s každým povedeným gólem a na momenty slávy, kdy porazila svého protivníka na žíněnce. A pak se rozhodla.

Když se teď rozcvičuje na hřišti, stojí si za svým rozhodnutím. Při zápase hraje se svými spoluhráčkami v naprosté harmonii. Přihrávají si a skórují jako by se nechumelilo. Po úspěšném zápase si pak užijí trochu zasloužené zábavy. Nejenže se na Mistrovství světa Evropy ve fotbale žen dostala, ale i zvítězila, a už se nemůže dočkat dalšího ročníku!