Mekdela Maskalová v kopcích Kalifornie znova nalézá samu sebe a napojuje se na svoji historii

Mekdela Maskalová považuje svůj návrat do Grass Valley v Severní Kalifornii zároveň za návrat k vlastnímu tělu. Minulé léto se tato mezioborová umělkyně a redaktorka rozloučila se svým brooklynským bytem a vyměnila ho za klidnější způsob života.

Tento krok ji také přivedl zpátky ke kořenům. Před dvaceti lety její otec koupil pozemky v Grass Valley, zastrčené na úpatí pohoří Sierra Nevada, kde zároveň vytvořil domov. To měla být pocta jeho rodné Etiopii a životu v souladu s přírodou. V rámci zachovávání těchto hodnot napříč generacemi a kontinenty, trávili Mekdela a její sourozenci víkendy a léta s otcem, užívali si pobyt v přírodě, lyžování, procvičovali lukostřelbu, šplhali po stromech a sjížděli vodu.

Z této klidné domovské základny dnes Mekdela pracuje jako engagement redaktorka a zabývá se tématem změny klimatu. Zatímco se její práce zaměřuje na životní prostředí, je si vědoma obnovy a udržení vlastního vztahu k zemi. Zároveň si uvědomuje duševní a fyzické síly, které jí země poskytuje, stejně jako svoji povinnost ji obhospodařovat.

Prostřednictvím živých odlesků s fotografiemi od June Ferreira Canedo de Souzaové nám Mekdela ukazuje, jakým způsobem znovuobjevuje spojení s přírodou v Grass Valley, svoji touhu se sem vydat, ještě když žila v New Yorku, svou cestu zpět, která nakonec vedla k posílení jejího pouta se svým etiopským původem.

„Rozhodně jsem toužila po větším klidu. A to doslova, ale taky jsem se chtěla zbavit toho nekonečného bzučení, které jsem v New Yorku cítila v celém těle. Je pro mě opravdu důležité si moct jen tak v klidu sednout a necítím se přitom tak provinile, jako když jsem to udělala v New Yorku.“

„Pamatuju si, že když jsem sem poprvé přijela, měla jsem pocit, že jsou dny nekonečně dlouhé. Den mi tu připadal jako dva. Mnohem víc přemýšlím o tom, jak můžeme fungovat, trávit čas a přispívat mimo pracovní rámce, než jsem o tom přemýšlela dříve.“

Před několika lety prošli Mekdela a její otec pohořím Gheralta, rozsáhlým pohořím v severní Etiopii, kde jsou do pískovcových útesů vytesány staleté kostely, jako svědectví posvátnosti těchto míst. Mekdela často vzpomíná, jak překračovala úzké římsy těchto hor, zatímco se prochází po mnohem méně zrádném terénu v Grass Valley a přemýšlí o míru, který na obou místech nalezla.

„Když se věnuji fyzické aktivitě, tělo převezme nadvládu a já pak nemusím tolik přemýšlet nad tím, co ještě musím udělat. Pořád si říkám, že toho musím dělat méně. Zjišťuji, že toho moje tělo ví trošku víc než moje mysl.“

V Brooklynu strávila Mekdela rok předtím, než odešla z města, dokumentováním a podporou úsilí komunitních zahrad v Bedfordu-Stuyvesantu. „Hodně mě to naučilo, ale přijela jsem domů a cítila, že v té práci nemůžu pokračovat."

Od doby, co se přestěhovala na západní pobřeží, má Mekdela vlastní zahradu, na které pěstuje zeleninu. Pěstování potravin je jedním z Mekdeliných rychlých způsobů, jak se uklidnit a spojit s přírodou.

„Miluji, když nade mnou krouží jestřábi. Obvykle je to dvojice a krouží tu kolem mě, když ležím v jedné ze svých houpacích sítí. Způsob, jakým člověka pozorují, je opravdu jedinečný. Připadá mi to osvobozující nevědět, jak mě vnímá jakýkoli jiný druh. Je to prostě krása. Nemám tušení, čím pro tebe vlastně jsem.“

„Mám jednu vzpomínku, jak jsem kdysi vylezla na opravdu vysokou borovici před domem. Vylezla jsem tak vysoko, jak jen to šlo. A pamatuji si, že jsem dokázala rozeznat pilota v letadle, který mi prolétal nad hlavou a říkala jsem si: „To musím být opravdu vysoko!“

„Mám vzpomínky na to, jak jsem si tady opravdu vyhrála a cítila se tu svobodná, a to je, myslím, tátova zásluha, že nám tady vytvořil domov.“

„Mám spoustu času, abych o sobě přemýšlela. Nikdy jsem se necítila ztracená, ten pocit, že se nacházím mimo svoje tělo, jsem v přírodě nikdy nepocítila.“

„Cítím, že jsem na tomto místě na cestě k nalezení něčeho většího mimo svoji práci, toho jsem dřív nebyla schopná. Cítím, že jsem přesně tam, kde bych teď měla být.“