Rodinná tradice motivovala Amiru na cestě za jejími sny

„Když se mě lidé ptají, odkud jsem, tak jim říkám, že jsem z toho největšího Zapadákova.“ Abychom si to upřesnili, tak Amira Natannová takhle v žertu hovoří o Lutcheru, průmyslovém městečku v Louisianě uprostřed cesty mezi New Orleans a Baton Rouge. „Když se tam chcete dostat, tak musíte sjet z dálnice,“ říká 23letá modelka a čerstvá absolventka univerzity. „Je hodně pravděpodobné, že tam každého znáte nebo že jste se všemi příbuzní.“

Lutcher je možná malé město, ale zrodila se v něm Amiřina touha proniknout do velkého světa. Je první generací svojí rodiny s vysokoškolským vzděláním. Její studium – a život v New Yorku – jsou součástí snu, který se jí vyplnil po odchodu z Lutcheru. Podařilo se jí získat diplom z bioetiky a teď se jí otevírají nové kariérní příležitosti. Právě teď sedí dva a půl tisíce kilometrů daleko ve svém bytě v brooklynské čtvrti Bushwick a uvažuje, jak moc se v životě posunula.

Amiřina rodina zapustila v Lutcheru hluboké kořeny. Její pradědeček založil a provozoval první a dosud jedinou záchrannou službu v téhle části okresu. Když vyrůstala, tak stačilo vyslovit příjmení a občas si od lidí vyslechla příběhy o tom, jak její praděda zachránil život někomu z jejich příbuzných. „Do nejbližších měst je to 45 minut cesty a moje rodina měla proto celou tuhle oblast na starosti,“ říká Amira.

Na její výchově se podílela celá rozvětvená rodina. „Vychovával vás každý, kdo byl zrovna po ruce,“ vzpomíná. A ti, kdo byli zrovna po ruce, ji vybízeli k tomu, aby si vždycky utvářela a určovala svoji cestu. „Nikdy jsem neslyšela: ‚Tohle holčičky nedělají‘,“ říká Amira. „Spíš říkali něco jako: ‚Radši se snaž dělat všechno pro to, aby ses o sebe sama postarala. Nenech se ve svém jednání ovlivňovat názory druhých lidí.‘“

Amira se proto rozhodla, že se bude snažit ještě víc. „Věděla jsem, že nechci [v Lutcheru] žít natrvalo,“ svěřuje se. „Je to místo, kde chodíte na střední, vezmete si svoji lásku ze střední, nastěhujete se k sobě, máte děti, on pracuje ve fabrice a ve 22 si koupíte dům.“

Amira místo toho začala pošilhávat po New Yorku a po univerzitě. Celé čtyři roky na střední škole v Lutcheru do toho šla naplno. Účastnila se prakticky všech nabízených mimoškolních aktivit, včetně střeleckého klubu, skoku o tyči, několika čestných spolků a silového trojboje. „Silový trojboj mě bavil,“ vzpomíná. „Strašně mě to bavilo. Nebyla jsem v tom tak dobrá, ale měli jsme fakt úžasný tým. Jsou to asi desetinásobní mistři Louisiany. Bylo tam několik opravdových hvězd. Já jsem úplně nevynikala, ale pracovala jsem pro tým, co to šlo.“

V roce 2015 Amira rozeslala pár desítek přihlášek na vysokou,
a když jí přišel dopis o přijetí na Newyorskou univerzitu, tak nasedla do letadla a vydala se z Louisiany do New Yorku, kde spolu s dalšími spolužáky načala novou životní kapitolu.

„Hodně lidí, které jsem tam potkala, nemělo vysokoškolsky vzdělané rodiče, což mě trochu uklidňovalo a ulehčovalo mi to situaci,“ vzpomíná.

Po odchodu z Lutcheru se jí otevřela cesta k mnoha novým zážitkům. Podepsala například smlouvu s modelingovou agenturou a objevila se pak na přehlídkových molech během Newyorského týdne módy a v několika reklamních kampaních. Po přestěhování se v ní taky znovu probudila dřívější touha poznávat svět. „Ukázalo se, že si dokážu poradit,“ říká Amira. „Objevila jsem, že jsem nezávislá, že se neztratím ve městě a že dokážu být pevná a charismatická, když je to potřeba.“ Bez potíží zvládla několik sólo výletů do vzdálených destinací, jako jsou Indonésie, Mexiko a Velká Británie.

Amira teď promýšlí svoje další kroky a životní směřování, včetně vztahu ke sportu. Občas jí sice chybí organizovaný týmový sport, ale vynahrazuje si to vlastními pohybovými aktivitami. Věnuje se doma vzpírání, chodí na dlouhé procházky a chystá se na 30denní jógovou výzvu. A přestože o sobě říká, že je netrpělivá, tak se do svého cvičení snaží začlenit i meditaci.

Během univerzitního studia se nechala inspirovat svým dědečkem. Začala se zabývat vnitřním lékařstvím a jeho přístupu k lidskému tělu, pokud jde o pohlaví a rasy, které bývají často přehlížené. Je odhodlaná zvrátit vysokou míru porodní úmrtnosti černošských žen a ráda by si udělala kurz pro duly, aby mohla se stejným zápalem pečovat o matky před porodem, během něj i po něm. Tahle oblast je pro ni důležitá, protože dobře zná její úskalí. „Moje máma přivedla na svět pět dětí, z toho čtyři císařským řezem,“ svěřuje se Amira.

Nově příchozí obyvatelka New Yorku je přesvědčená, že zvídavost a neúnavnost s jakou si klade otázky a odhodlání s tím něco dělat si přinesla ze svojí rodiny. „Naučila jsem se od nich, že se mám starat o komunitu,“ říká Amira. „Moje rodina totiž o komunitu pečovala.“